Diskriminace

Připojuji se, je to prostě hrůza, člověk si to neuvědomí, až ve chvíli kdy se na tomto místě ocitne.Byla jsem překvapená kam všude je prostě problém dostat se s kočárkem, ale ještě víc mě překvapili reakce některých lidí. Například komentáře duchodkyně, která se v autobuse nemohla protlačit přes můj kočár na místo a její názor byl, že zavazím a měla jsem počkat na další autobus. Mimochodem autobusy jsou vůbec vtipný, cedulky s počtem kočárků, které se tam většinou vlezou jen tak tak atd...
Ale hlavně ty lidi, vždycky když nastupuju, vidím ty pohledy jéééé kočárek, to se tady nepohnem a tak je to i v obchodě atd...Pořád přemýšlím, jestli už zapomněli jaké to bylo nebo v čem to je...Přeci všichni jsem za prvé byli mimina, za druhé hodně z žen to zažilo samo se svými dětmi. Ale možná seděly doma na zadku a teď závidí?Nepřejí? Nebo jen zapomněly?
Časem jsem to přestala vnímat, ale úvahy o naší společnosti si nosím v hlavě dál. Víc taky myslím na vozíčkáře, jak jim společnost v tomto pomáhá. Na maminky vícerčat. A hlavně si říkám, za deset let, hlavně nesmíš zapomenout jaké to bylo!
Dáša