Re: moje zkušenost

Když stanovisko, tak stanovisko. Pokud by se stalo něco podobného mně, nestěžovala bych si na "rodině", ale na Dopravním podniku města Prahy. Předpokládám, že to funguje stejně jako u nás v Brně, stížnost lze poslat elektronicky a příslušná instituce je povinna ji vyřídit (pro úplnost, identifikaci dopravního prostředku a tím i řidiče si udělají sami, když jim dodáte nezbytná fakta, tedy na které zastávce a v kolik hodin se incident stal). Vcelku mám často z podobných diskusí pocit, že řada čtenářek reaguje jako ublížené trucující děti místo aby se ozvaly a stěžovaly si. Já jezdím s kočárkem taky (šátek pro mě není řešení, protože už ve svém babičkovském věku na to nemám kondici), s dopravou do tramvají a autobusů jsem neměla nikdy problém a pokud jde o obchody, jdu si kam chci - pokud to podmínky obchodu či instituce umožní (to znamená, pokud výslovně nepřekážím v provozu). Ještě se mi nestalo, že by se mě někdo pokusil vykázat ven. Ale myslím, že by byl v tom případě svědkem zázračné přeměny babičky v herdekbábu. A to nikomu nepřeji. Shrnutí: nesmíte se dát, neúměrně ustupovat, ale taky vždy postupovat podle okoností. Neboť, jak pravil Herbert Spencer: Každmu jest volno činit, co chce, pokud neomezuje stejnou volnost druhého člověka.