Re: paradox?

Moje děti (Češi z obou stran) chodily - nejmladší ještě chodí - do anglické školky, kde denně několik hodin poslouchaly angličtinu a musely mluvit anglicky, už proto, že školka je mezinárodní a tak s některými dětmi to byl jediný společný komunikační jazyk. Neměli jsme jediný problém, děti dokážou bez problémů přepínat z jazyka do jazyka, jak potvrzují i anglofonní rodiče jejich nynějších spolužáků ze školy. Vždycky jsme důsledně rozlišovali, že doma se mluví česky a ve školce anglicky, a o mé dceři (4,5) mi nedávno její učitelka Američanka říkala, že je v její třídě jedna z mála, kdo dokážou překládat (mají tam jednu holčičku Češku, která nedávno nastoupila a ještě všemu nerozumí). Pár dětí je tam bilingválních, ale ty z toho paradoxně občas dělají guláš - asi proto, že oba jazyky jsou pro ně "vlastní" a tak jim česká věta se třemi anglickými slovy nepřijde divná. Navíc teď dcera pochytala od svých školkových kamarádů Japonců i pár japonských slov, aniž ji to kdy kdo učil. A nemám pocit, že by nerozlišovala, které slovo kam patří. Devítiletý syn začal s francouzštinou, od začátku má učitelku rodilou Francouzku, která neumí česky (domlouval se s ní anglicky!) a jeho výslovnost je pro Čecha šokující (výrazně francouzská). Podle mých zkušeností tedy, samozřejmě asi pokud děti nemají jiné problémy, nemůže výuka jakéhokoli množství jazyků nic zkazit.
Jo, a syn (ten s francouzštinou) měl taky odklad, kvůli jemné motorice. Nechápu, jak ty dvě skutečnosti (výuka jazyků v mladém věku x odklady) souvisí?