Pro Hanku - „Duševní závislost“ na kojení

Ahoj Hani,
dík Ti, dík. Teď teprve odpovídám – zástava laktace ze dne na den jen pomocí obinadla je sice nepříjemná (no pár týdnů to ještě trvalo), ale je to úplná prkotina vedle toho duševního zmítání. Když jsem o tom s pár blízkými lidmi mluvila, většinou nechápali, proč mě to tak bere. Oni to chápali pragmaticky – lepší nekojit než se zhroutit úplně, lepší dítě na lahvičce a s veselou mámou než s kojící mátohou 1 nohou na onom světě (taky jsem pak někde zaslechla termín „jedovatý prs“ depresivních matek; v mléce je prý přítomno cosi nepříznivého, co se v těle při depresi tvoří – podrobnosti neznám) – jenže! Ono se to hezky chápe rozumem, ale bohužel doba kolem porodu, v těhotenství a při kojení se řídí hlavně emocemi... Trvalo mi to fakt dlouho (týdny), než jsem pochopila, že jsem na tom tak špatně, že fakt malou musím odstavit a začít brát prášky. Bylo jí 5měsíců a 1týden. Už asi 14 dní předtím jsem se ji pokusila odstavit, jenže odmítala lahvičku, strašně plakala, já taky a hádej jak to asi skončilo?? Kojením, asi 1den jsem byla v pohodě, a pak to zase začalo. Jsem vděčná, že to malá zdá se všechno ve zdraví přestála, je to naše sluníčko :o)))
No nic, nemá smysl to omílat pořád dokolečka. Každý si něčím prošel. Každopádně, kdyby se dalo kojit se Seropramem nebo s něčím podobným, nebylo už by to jenom buď a nebo (kojit či nekojit).
Měj se co nejlíp, zdravíčko přeje Ester.