Ještě jednou od Petry pro Dášu

Ahoj Dášo, já nechtěla moralizovat a už vůbec ne dávat nějaké facky, byť slovní.
Proč myslíš, že se mě to tak dotklo?
Já jsem plánovaný chlapeček a narozené holka.
Celá rodina byla zklamaná.
A rodiče mě v dopisech, které si tehdy psali v době mámina těhotenství psali (táta byl na vojně) nenazvali jinak než vybraným klučičím jménem.
Když připočítám ještě to, že máma pila červené víno a skákala ze stolu, aby se mě v 1. trimestru těhotenství zbavila...
No, myslím, že mě mají rádi stejně jako moje bratry, ale tahle rodinná legenda mě dodneška moc a moc mrzí.
Takže proto tolik myslím na to tvoje miminko, (nechtěného) chlapečka.
A také proto, že moje nejlepší kamarádka ví o zdravotním problému (se zrakem) svého syna teprve 14 dní a já jsem toho stále plná a ptám se: "Proč zrovna ksakru ona, její manžel a malý Adámek? Proč vůbec?"
Chtěla jsem za tvého chlapečka trochu "orodovat".
Kdybys viděla, jak je můj Kryštof úžasný!
Určitě budeš mít toho broučka ráda.