Dnešní den

Tak ten dnešní sobotní den začal velice příjemně. Mladší sice přicupital už v 5 do naší postele, ale spal až do půl osmé. Paráda. Šel vzbudit bráchu, bez řečí se převlékli, se snídaní nebyl problém, pak se chvilku dívali na televizi a začali si hrát. Co víc můžu chtít. Převlékla jsem peřiny, vyprala, pověsila prádlo, vyžehlila pračku ze včerejška a říkala si, že tento víkend bude lepší než ten minulý. Ještě jsme stihli dopoledne vyrazit na hodinu do lesa. V tom okamžiku nikdo neměl hodnější děti než já.
A pak u oběda to začalo. "Já chci tu vidličku, co má on. Já mu ji nedám, je moje." (Není třeba dodávat, že všechny vidličky jsou stejné.) Následovalo odsunutí staršího i s polívkou do pokoje. Tam vzteklá scéna, která vyvrcholila házením věcí. Na to přišla k řeči vařecha. A byl klid. Druhé jídlo už jsme zase byli u jednoho stolu. Odpolední spánek a budí se odpočatý mladší synek a začíná to. Při svačince lehké pošťuchování, které jako tradičně v poslední době vyvolává ten mladší. K tomu žalování staršího. Mladší 2x rozsypává musli na pohovku a ve finále ještě na podlahu. Lupnutí na zadek. Pak poklidná hra v pokojíčku a já zase žehlím. Najednou strašná rána a řev. Mladšímu se podařilo vyháknout a shodit žebřík, po kterém se lozí na horní paladnu. Naštěstí netrefil žádné dítko. Do večeře už je to až na pár vzájemných provokací v pohodě.
Před spaním ten mladší sedí nějaký zaražený na posteli a sahá si na nos. Při pečlivější prohlídce zjišťuji, že si tam strčil malou kuličku. No nic, jsem zkušená matka a vím, že je třeba ji vysmrka. Podařilo se. Jenom doufám, že byla jediná. Následuje přednáška na téma, co kam nestrkat. Tváří se, že je mu to úplně jedno. Pohádka a když už konečně přikrývám mladšího, je starší zvědavý, co se to dole děje a ručkuje po žebříku hlavou dolu, nohy na palandě. To už jsem nevydýchala. Odcházím z pokoje, jsem zralá na blázinec, proklínám celý svět a děkuju Bohu, že jsou aspoň zdraví a že jsme ten dnešní den přežili. (Mimochodem, včera mladší blbnu na židli, tak dlouho se zakláněl až spadnul. V pádu se ještě stihnul přetočit, takže dopadnul na ruce a nohy obličejem k zemi, ale stejně přitom něco trefil a má pořádnou bouli na čele.) Teď už ty moje zlatíčka spí a já doufám, že zítra bude líp.
P.S. Mám známou, která má taky dva dnes už dospělé syny, a ta říká, že se to zlepšilo, když tomu mladšímu bylo 17. Tak už jenom 14 let a bude to v pohodě.