Re: taky mam takove rodice

Tak to asi nepotřebuje komentář...
Rodiče se musí ptát jestli žiješ? Nedáváš jim sama o sobě vědět? Asi se nechtějí "vnucovat", když o to evidentně nemáš zájem. Že se nezajímají? To nevím. Spíš mi přijde, že si nedovolí svoji "velkou dceru která si myslí že je dospělá" obtěžovat malichernostmi jako je stesk, rodičovská starost atd..
Matka hysterčí a brečí když jí dcera odjíždí zas na neurčito do zahraničí... no jak si to může dovolit. A když už má dceru jednou za dlouhý čas u sebe, ještě si dovolí ji obtěžovat dotěrnými otázkami typu "kam jdeš".
Já v zahraničí nežiju. Žiju od svých rodičů pouhých 300 km a vidíme se jednou za dva měsíce. Přesto chápu, že jim chybím, že když jsem u nich, tak chtějí využít každou chvilku se mnou (a teď už tedy i s mou rodinou).
Tví rodiče jsou lidé, kteří (i přes své chyby... které má ale každý z nás) Tě mají rádi, nejsou dokonalí (to nikdo z nás) a dělají co umí. Svojí přítomností, tím, že o sobě dáš vědět, zájmem o ně, je můžeš udělat šťastné. Myslím, že trocha toho zájmu o ně by byla na místě. Vždyť když napíšeme jednou za týden mail "ahoj mami a tati, mám se dobře a jsem v pořádku a zdravá", popř. občas zavoláme, sdělíme jim nějaký ten svůj nový zážitek, co děláme, co nového, tak nás zas tak neubude. Ale jim to udělá velikou radost.