Hlídání

Ahoj, mám jedno dítko. Do roka, roka a půl jsem ho hlídala na každém kroku. Měla jsem to snažší, než jiné maminy, sice lezl od 6 měsíců, ale chodit začal až v 15 měsících. Hlídala jsem ho i na WC, protože nevydržel být beze mě, takže čekal za dveřmi záchodu (a většinou řval).
Teď jsou mu 2 roky pryč a doma ho už tak nehlídám. Dokáže si sám pěkně hrát (s vláčkem, s kostkama). Pokud "nemá vztekací", můžu celkem v pohodě vařit (po dvou letech se odvažuji i péct v troubě přes den). Jenom když je Jakub úplně zticha, jdu se kouknout, co vyvádí... a většinou přijdu pozdě. Naposledy to byl rozpatlaný Bepanten (samozřejmě vytlačená půlka tuby) po celé posteli a ve vlasech Kubíka... (vždycky se mi vymstí, když něco neuklidím). Naštěstí po výškách neleze a pokud se o něco takového snaží, chce mít u toho publikum :-).
Ale když jsme na návštěvě, tak to jsem ulítaná. Jakub má období vzdoru, neposlechne, chce prozkoumat všechny skříně, pouštět a vypínat všechna rádia, DVD, pračky a všechno, co má knoflíky. Dát mu přes ruce nebo přes zadek nepomáhá - začne se vztekat, vidím na něm, že se cítí ublíženě... už se těším, až vyroste z té své první puberty...