Re: Neodsuzuji tabulky

S tímto názorem naprosto souhlasím. Ještě bych dodala, že je docela dobré se někdy informovat spíše na rehabilitacích, než u pediatrů. Já mám aspoň takovou zkušenost, že čeští pediatři tu motoriku moc nezvládají, co si mám například myslet o tom, že doktorka sleduje, co dítě umí, na vyvýšeném pultu rozměrů pů krát půl metru? Jak se jí tam asi ukáže, že dítě správně koordinovaně leze, že se posadí atd. ????
My jsme málem skončili na rehabilitaci, protože syn v určitém tabulkovém věku neseděl, díky kamárádce na RHB jsem ale už od jeho dvou měsíců věděla, že nemá problém "mozkový" a tudíž je Vojta naprosto zbytečný a k ničemu, ale že má jen lehkou hypotonii a slabší některé svaly. Věděla jsem, jak ho motivovat k pohybu, jak ho nosit, co nedělat, jak s ním v rámci hry "cvičit", chodili jsme plavat. Takže jsem se z jeho nesezení nestresovala, věděla jsem, že si na to ještě musím počkat, až svaly ještě trochu zesílí. U doktorky jsem to uhájila, sama se divila, co všechno vím, od té doby si psychomotoriku sleduju raději sama. Syn má prostě na všechno více času, zato to ale dělá, až když na to svalově má, a dělá to správně.
Já tabulky nezatracuji, ale za jejich velké mínus považuji fakt, že málo z nich dodává informaci o tom, že normální vývoj má ve 2. čtvrtletí rozptyl 1 měsíc, ve 3. 2 měsíce a ve 4. čtvrtletí dokonce 3 měsíce. A už vůbec se v nich nedočtete, že dovednosti dítěte by se měly objevovat v určité posloupnosti (to vychází z logiky postupného zapojování svalů a zrání mozku) a taky není popsáno, jak ta dovednost má správně vypadat a proč (nemluvě o názorných fotkách). A další věcí je to, že si málokdy člověk uvědomuje, že čím mensší dítě, tím více se od rozvoje hrubé motoriky odvíjí také rozumové vyspívání, spolupráce mozkových hemisfér apod. Takže je opravdu rozdíl, pokud dítě leze, či pokud neleze, a zda do roku jen leží na zádech, přestože při správné stimulaci by nemuselo.