Re: někdy je to pro maminy stres

Tak to znám:-D Můj syn (teď má 8 roků) začal tak nějak mluvit také až ve 3 letech. U něho tato skutečnost byla hodně ovlivněna tím, že měl cca 10 hodin po porodu docela silný epileptický záchvat, který měl za následek hypoxické poškození mozku a následně především poškození řečového centra a centra jemné motoriky. Krapet pomalejší a o něco nešikovnější je ještě teď, ale to mi vůbec nevadí, je prostě můj... Ale o tom se rozepisovat nechci. Chci říci toto: bydlíme na vesnici a tady je srovnávání dětí jakýmsi dalším zábavným sportem (teda kromě fotbalu a házené), takže já jsem se asi před 3 lety dověděla, že můj syn je "magor", který v 5 letech ještě nedokáže kloudně běhat a skákat a JEZDIT NA KOLE! Zatímco některé místní matky, jen aby dodržely přesné tabulkové rozpětí a všem kolem ukázaly, jak mají "šikovné" robě, tahaly děti za ruce a nutily je chodit už od 10ti měsíců, jen aby si mohly v notýsku odškrtnout - 12. měsíců = chodí. O plínkách ani nemluvím... Syn se prostě přestal počůrávát sám od sebe přes den ve 2,5 letech a v noci ve 3 letech (óóó jak krásně se mi spalo, když měl plíny a já nemusela v noci každou chvilku vstávat a budit ho, aby se vyčůral) a od té doby se nepočůral ani jednou:-) A tak to bylo se vším... no a letos jsme s úspěchem ukončili první třídu, bez plínek, sedící, lozící, běhající, plavající, tak nějak lyžující, hrající fotbal (taky tak nějak) atd. atd. A jak říká náš pediatr: proboha hlavně děti nesrovnávejte ani s knížkou, ani mezi sebou. Každý člověk je originál a podle toho se taky vyvíjí. No a teď máme 5ti měsíční miminko - holčičku - a já nesrovnávám a nekontroluje a neposlouchám ničí "rady" a prostě si jen užívám:-D