na vesnici...

vidím, že na vesnicích je to všude stejné...Manželova teta bydlí na takové polovesnici mezi dvěma velkými městy, není to vesnice jako taková, ale mentalita lidí je tam někdy naprosto úděsná...jsou to většinou strousedlíci, takže se tam všichni znají, my tam často jezdíme, no zkrátka jmse jednoho dne přijeli a u tety seděla sousedka.Vyndávala jsem malého z auta, sousedka přiběhla a začala na malého ňuňat ( to slovo s oblibou používala moje tchýně - myslím že přesně vyjadřuje naprosto infantilní mluvení k dětem...).On jako nemluvící na ni koukal trochu překvapeně, trochu zaraženě, načež ona toho nechala a s nelíčenou hrůzou v hlase se zeptala:"Proč mi neodpovídá??!Copak on ještě nemluví?!" Odpověděla jsem že ne, že to prostě ještě neumí."No ale Veroniko, KAŽDÉ dítě na dvou letech mluví!" Začala jsem jí vysvětlovat že to není pravda, že to přece není jednotně stanoveno, kdy má kdo co dělat, že děti nejsou stroje...Jenže ona byla opravdu šokovaná, vážně to bylo až komické jak byla zděšená, že moje dítě nemluví a co víc, že nechodí pravidelně na nočník, když jejich vnuk Petřík už dávno chodí a umí dokonce i zpívat.Aby jsme si nemysleli že kecá, vzbudila to ubohý dítě a přivedla ho ukázat, aby jsme věděli, jak má správný dítě na dvou letech vypadat.
No nebudu to prodlužovat, byla to parodie, neskutečná, neuvěřitelná, o tom, že se ostatní sousedky do hodiny přišly podívat, co že to ten synovec od paní X má za dítě se radši ani zmiňovat nebudu.Teta to neštěstí zachránila, brala to v pohodě, viděla že jsem z toho trochu špatná...
No, jenom jsem chtěla ukázat, že na těch vesnicích je to opravdu děs někdy, člověk si připadá jak ve světě, kde se čas zastavil u knížky, kde je napsáno, že dítě na 6 měsících musí to, na roce musí to, na dvou to,...