Ale mám pocit, že zrovna v případě porodu i jinak pohodové a přizpůsobivé maminky se změní na bojovnice tvrdošíjně lpící na svých přesných porodních plánech a tím se vystresují, rodí se jim o to hůř, než kdyby si třeba řekly - no, tímhle se nebudu vyčerpávat, zkusím se domluvit a když to nepůjde, tak to prostě nepůjde...Kiaro, jenže ono ne vždycky to jde "nebýt bojovnice" a z vlastní zkušenosti nemám pocit, že takový přístup by byl pro rodičku přínosem.
Za prvé jde o přesvědčení. Třeba já jsem přesvědčená, že dítě má nárok na to být s matkou a zrovna tak jsem přesvědčená, že mu to prospívá. Ať se to zdravotníkům líbí nebo ne, v porodnici budu bojovat za to, aby ZDRAVÉ novorozeně bylo se mnou a ne aby ho na iks hodin kamsi odnesli. Žádné zkusím se domluvit a když to nepůjde, tak to prostě nepůjde... v tomto případě neexistuje. Nebo u prvního porodu mi bylo hlady zle, tak jsem se napila čokolády z automatu a lékařka se mohla zbláznit, okamžitě mi zakazovala jíst, pít, chtěla mi napíchnout kapačku. Opět - v tomto přpadě neexistuje, že bych se podřídila. Kdybych nejedla nebo nepila přeslazené, protáčel by se mi žaludek a já nemám náladu v průběhu porodních stahů dávit žaludeční šťávy. Kdybych si nechala napíchnout kapačku, tak jednak si nejsem jista, jestli by mi to pomohlo uklidnit žaludek, ale zato jsem si jista, že V TOMTO PŘÍPADĚ by se jednalo o zbytečný zásah do porodu, který by s sebou mohl přinést potenciální další problémy - tak proč bych ho měla zbytečně podstupovat a riskovat?
Za druhé moje zkušenost je ta, že když jsem hned při příjmu narazila, tak jsem vypustila pro mne nepodstatné a zaměřila se jenom na to podstatné. Myslela jsem si, že je to dobrý nápad, nebudu bojově naladěný personál zbytečně dráždit. Chyba lávky, vůbec jsem si takovým přístupem nepomohla, pomohlo mi až to, když si na lékaře, s prominutím, otevřela ústa. Teprve tehdy zklapnul a nechal mě žít. Možná, MOŽNÁ, kdybych si trvala na všem, co jsem chtěla, tak by konflikt vyvrcholil dřív a já měla dřív klid na porod.
Jenže tohle člověk předem neví, jestli je lepší ustoupit z některých požadavků a doufat, že personál bude vstřícnější nebo jestli je lepší si pořádně dupnout hned na začátku, aby personál pochopil, že nejste ochotna s sebou nechat zametat :o/ Každoádně za ideál bych považovala takovou porodnici, kde si je personál vědom toho, že porodní sál není bojiště a rodička je svéprávná bytost s právem na rozhodování, takže ona pak nemusí ani taktizovat, ani bojovat, aby byl dodržen její porodní plán.
------------------------