Re: Článek se mi líbí

Víš, ono je to těžké. Když se člověk podívá do historie, a pro ukázku úplně stačí česká historie, na to, kolik žen umíralo u porodu... A ta smrt si nevybírala (viz manželky Karla IV. nebo Jindřicha VIII.), tak chápu, že někde ten původ těhotná=nemocná musel vzniknout. Hodně problémů si opravdu zavařili sami lékaři - viz epidemie tzv. "horečky omladnic", což byla vlastně prachobyčejná sepse. Ten problém je na obou stranách. Nechci mlet pořád dokola, jen si myslím, že ten stav, jaký dnes je, opravdu je výsledkem dobré lékařské péče, která je všem dostupná. Ženy ze zemí třetího světa by naše porodnice braly všemi deseti, protože k nim se kolikrát péče ani nedostane, i když ji potřebují. Jsme prostě trochu zpovykaní a nevážíme si tak úplně toho, co máme. Stále však s Tebou souhlasím v tom smyslu, že někdy lékaři vnucují něco, co není nutné, nebo naopak zanedbají něco důležitého. Nejsou to bozi, jsou to jen lidé, a vedle kritiky jim právě patří i ta vděčnost, což je to, co jsem chtěla říct a na čem se určitě shodneme. Spíš mě dnes mrzí, že existuje málo opravdu účinných prostředků, jak se bránit proti špatně poskytnuté lékařské péči. Jak jsem psala o stížnostech, nejsou sice k ničemu, ale často se člověk setká s tím, že lékař /soukromý/ žádného nadřízeného nebo zřizovatele nemá. Navíc stížnost je stížnost, není to správní řízení, a tudíž výsledek stížnosti není napadnutelný ve správním soudnictví. Nejsem zastánce nesmyslných žalob, ale myslím si, že teprve v momentě, kdy se lidi začnou "soudit o prachy", o náhrady škody, atp. teprve doktorům docvakne, jak se mají chovat.