Byla jsem na tomtéž kurzu

A kdybych ho měla zhodnotit, je fakt, že se hodně soustřeďoval na vyjednávání s lékaři, ale přitom nenabídl nějaké konkrétní praktické tipy, jak se domluvit bez rizika vzniku většího konfliktu - to opravdu prvorodičky nemohou potřebovat. Rady typu, když na vás budou volat policii, zavolejte policii vy na ně, spíš vyděsí než uklidní. Ale na druhou stranu, vložit se do péče našeho zdravotnictví rozhodně není procházka růžovou zahradou - určitě ne pro každého. Jeho největším nedostatkem je, že lékaři nemají ke svým pacientům dostatek úcty a respektu, je pro ně ponižující (a to můžete být sami sebelépe vzdělaní), jednat s vámi jako s partnerem. Pro ně jsme pouze jednotky práce, kterou si za tu šichtu prostě potřebují odbýt. A to i tehdy, když rodičky chválí např. za výběr jména, za vynikající tlačení a podobné blbosti. Stačí si uvědomit, kolikrát tohle divadlo za den hrají, a hned si vzpomenete na průvodce na zámku. Ale o tom jsem psát nechtěla:
Největší předností tohoto kurzu je právě to, že rodičky na tuhle skutečnost jakž takž připraví. Je přece jen něco jiného odjet záchrankou s infarktem myokardu a odjet vlastním autem rodit. Na druhou stranu kurz nenabízí seznámení s porodem, tak jak obvykle rutinně v porodnicích probíhá,jak se na to připravit, nenacvičuje se na něm vhodné dýchání, a hlavně nedokáže rodičku připravit na všechny možné situace, které mohou nastat, a hlavně na to, jak se vyrovnat s tím, když věci neběží podle našich představ. Příliš se věnuje přirozenému porodu a přirozeným metodám tlumení bolestí a konec. Na ostatní otázky jakoby nebyly odpovědi.
Např. já jsem již od poloviny kurzu věděla, že budu s velkou pravděpodobností rodit SC, a tak jsem si říkala, jestli mi vůbec na něco bude. Po porodu SC jsem pak byla opravdu několik týdnů bezradná, nevěla jsem, odkdy můžu cvičit, jaké cviky, jak pečovat o kůži, aby mi tam nevzniklo jelito - které mi tam vzniklo, atd.
Nakonec jsem rodila na Bulovce (CAP už nebyl), a tak spokojená jako pisatelka jsem rozhodně nebyla. Dokud jsem se vším souhlasila, tak bylo všechno v pořádku, ale jakmile přišlo na druh anestezie (nepřála jsem si epidurál - teda spinální anestezii), tak jsem jim do toho kecat nesměla, a vedoucí lékařka paní Marešová si ani nedala tu práci, aby mě o své volbě nějak přesvědčovala - prostě to bude tak jak já řeknu a hotovo (zato pak o vizitě mě nešetřila oslovovat akademickými tituly :-)) - takže mi vnutili tu svojí injekci proti mé vůli. A ještě jsem si musela vyslechnout spoustu sprostých urážek a nevhodných soudů od mladé anestezioložky, které sotva uschl diplom. To ani nemluvím o tom, jak mi vadilo, když mě dovedly na sál nahou, oholenou, se zafačovanýma nohama, s kapačkou v ruce a jakousi koupací čepicí na hlavě - a nikdo mě ani nepozdravil a nikdo se mi ani nepředstavil - tady si lehněte a vyšpulte na nás záda : tak takhle já si tedy opravdu slušné jednání nepředstavuji. Takže jistě pochopíte, že tam znova nepůjdu. Je pravda, že jsem udělala jednu podstatnou chybu, a sice, že jsem si svůj "porodní plán", spíš to byl seznam několika přání - co bych v té které situaci chtěla nebo nechtěla - ponechala u sebe, s tím, že lékaři, zdá se, jsou rozumní a určitě nebude problém se s nimi nějak domluvit. Tady vidíte, jak jsem se spletla.
Mmch paní Dvořáková je určitě milá PA, ale např. v Krči mají také jednu takovou milou PA, můj dojem z toho trochu je, že každá nemocnice má jednu takovou, jak já říkám, P. R. sestřičku, která má ten dar okouzlovat budoucí rodičky, že si mají zvolit právě tu jejich porodnici, jenže realita je pak často jiná. Je to jejich práce, ale i tak jim asi patří dík za každou projevenou zdvořilost a náznak empatie, protože je toho pořád málo.
Přeji všem rodičkám štěstí na porodnici a vlídné doktory.