A tak se ptám

Maceško, vždy jsem si přála mít rodinu, kde budou společně vyrůstat naše vlastní děti i osvojené a teď už delší dobu uvažujeme o tom (je pravda, že víc chci já než můj muž, což je důvod proč to všechno ještě zvažuji...), že je asi čas tuto myšlenku začít uskutečňovat (i když je pravda, že občas ještě toužím i po našem dítěti, ale toto je pro mne nyní ještě důležitější - vytvořit domov a rodinu pro opuštěné dítě). Proto pravidelně sleduji Tvé povídání, a skoro bych řekla, že s netrpělivostí vyhlížím další pokračování. Velmi pěkně o tom všem píšeš, a i když vím, že to všechno pro vás muselo být náročné, cítím z Tvého psaní hodně radosti a lásky. Nechtěla jsem Tě zdržovat mými řádky, velmi ráda bych si o tom všem s Tebou popovídala, ale vím, že jsi hodně vytížená, tak Tě o to ani nežádám. Jen se chci ještě zeptat na jednu otázku - jak jsi tohleto rozšiřování rodiny zvládala společně s prací - tedy myslím se zaměstnáním. Jsem ředitelkou základní školy a docela ráda bych v této práci i nadále pokračovala, bude-li to samozřejmě možné...Není to nijaká zásadní podmínka, ale tato práce mne dost naplňuje a i přes všechny současné těžkosti z ní zase zpětně čerpám...Babičky nemáme a tak jsme s manželem zvyklí se u "výchovy dětí" i některých domácích prací střídat, a tak jsem i u našich malých dětí pracovala. Teď by situace byla asi trochu jiná a tak se ptám... co Ty na to?