My a Bulovka

Jen se chci přidat. Na Bulovku jsme byli odesláni naším pediatrem. Novorozené Terezce bylo 10 dní a měla tak vysoké hodnoty žloutenky, že by to mohlo ohrozit mozek. Pediatr vše ještě domluvil prý s paní primářkou a že na nás čekají.
No, čekali, ale místo pro nás z ničeho nic neměli. Bylo půl desáté večer. Já jsem nekojila, odsávala jsem odsávačkou a malé to pak dávala lahvičkou. To vše na chodbě. Čekali jsme přes hodinu, já mrtvá strachy, s Terezkou jsem to ještě moc neuměla. Bylo to mé první mimi. Po hodině a půl nám sestřička oznámila, že lékařka nepřijde a že nám domluvila místo u Apolináře. Já málem omdlela. Samozřejmě teď zpětně bych se zachovala zcela jinak, ale byla jsem vyčerpaná, neschopná jakéhokoliv odporu, s desetidenním mimi a dírou v břiše po SC.
No, tak jsme jeli v noci taxikem k Apolináři. Tam už bylo všechno fajn, čekali na nás, přivítali nás, byli moc milí a jako bonus nás za čtvrt hodiny mladá paní doktorka ze Slovenska naučila kojit.
S čistým svědomím můžu říct, že tohle byl nejhorší večer v mém mladém životě :-)) A Bulovku, kde jsem rodila a pak měla tuhle zkušenost..... no, slušně řečeno, nemůžu ji vystát. Zdravím Zuzana