Fakultní nemocnice Ostrava - infekční oddělení

Při čtení všech příspěvků se mi znovu vynořily mé nepříjemné vzpomínky z loňského léta. Tehdy můj čerstvě 2 letý syn skončil v nemocnici na infekčním oddělení. Průjmy, zvracení, křeče... Byla jsem nesmírně vyděšená a možná trošku "rozmazlená" naší úžasnou paní doktorkou a sestřičkou, které jsou naprosto báječné. Asi proto jsem si připadala jako Alenka v říši divů, kde jsem se to vůbec ocitla.:-(
U příjmu byl velmi příjemný pan doktor. I když se ze začátku netvářil moc nadšeně, že chci být hospitalizovaná společně se synem, po chvilce mého zděšení, že jej tam mám nechat samotného, povolil můj doprovod. Když jsme dorazili na oddělení, "přivítaly" nás 2 neskutečně otrávené sestřičky - "zase maminka". Byly naštvané na lékaře, že mi povolil doprovod. Po celou dobu pobytu byly nepříjemné a mohu s čistým svědomím prohlásit, že neměly rády děti. Nechápu, co vůbec dělaly na dětském oddělení. Žádný úsměv, žádné povzbuzení, jenom neustálá buzerace dětí - jak to, že nejsou v posteli, "neřvi tady!!!". Stěny byly tenké, takže mi bylo často těžce na duši při volání - "já chci maminku" a místo povzbuzení se dítěti dostalo odpovědi "neřvi tady". To mne úplně odrovnalo a byla jsem šťastná, že tam se synem jsem. Děti byly v zamřížovaných postýlkách, hraček jenom pár. Když jsem šla kolem některých pokojů, kde byly malinké dětičky, chtělo se mi brečet. Apaticky seděly v postýlkách, v postýlce 1 plyšáka. Nevím, jestli to mělo postačit na celodenní hraní. Alespoň, že jim sestry pouštěly pohádky na DVDčku. Když jsem se nabídla, že si s nima budu hrát, samozřejmě to neprošlo - infekční. Když si hrál malý na zemi, sestra nadávala. Když jsem si ho vzala k sobě do postele, nadávala. A důvod? Prý to nerad vidí pan primář. Na dotaz, jestli tam pan primář je, mi bylo řečeno není. Tak jsem jí řekla, ať to neřeší, že si to zodpovím sama. Jaké bylo moje překvapení, když jsem měla u vizity syna ve své posteli a pan primář se usmíval a vůbec neprotestoval. Nevím, tahle konkrétní sestra si opravdu spletla povolání. Netuším, jestli měla představu, že když je dítě týden zavřené na 1 pokoji, má vydržet být zavřené i v postýlce? Co je za problém, že si pohraje na zemi, kterou paní uklízečky vytíraly dezinfekcí 2 x denně /nebo 3x? už si to nepamatuji přesně./ A to nemluvím, s jakým opovržením se na mne dívaly, když pan doktor předpsal synovi infuzi a já mu odmítla přivázat ručičku k postýlce. Kdo o tom nemá představu - když malé dítě dostane infuzi, přivážou jej tak, aby s tou ručičkou nemohlo hýbat a nemohlo si vytáhnout jehlu. Je mi jasné, že to asi jinak nejde, protože nemůžou být u každého dítěte 24 hodin. Ale nechápala jsem, co mají za problém, když jsem si to hlídala /i v noci jsem ho nenechala přivázat a raději se budila na každé šustnutí/. Když nás propouštěli a tahle úžasná sestra mne doprovázela ven z oddělení, ještě jsem si vyslechla, jak jsou dnešní děti "rozežrané", závislé na matkách, kdysi to tak nebylo, děti už v roce dělaly besídky v jeslích atd.... Já jsem jenom překvapeně koukala a nebyla schopná jí nic říct, protože se mi dralo na jazyk - "Bože, Ty jsi kráva!!!", a to jsem jí říct nemohla.:-((( Nechci toto oddělení pomlouvat - doktoři byli naprosto bezvadní /i pan primář - sestřin strašák/. Zbytek sester byl taky v pohodě. Moc usměvavé nebyly, ale byly slušné a vždy mi poradily, když jsem něco potřebovala. Jenom ty 2 "carevny" byly příšerné. Na dětské oddělení nepatřily. Po téhle zkušenosti bych nikdy na tohle oddělení svého syna samotného nedala. /pokud tam bude tahle "bachařka" :-((((/