Re: Ještě k platům

Miriam,
já neříkám, že jsem byla kvalifikovaná (=měla papír), ale měla jsem praxi, a uměla jsem jazyk. Určitě víc, než přeučené ruštinářky. 1650 hrubého v roce 1993 nebylo ani na chleba a slanou vodu. Resp. asi bylo na chleba a slanou vodu, ale kde je nájem, kde je nějaké oblečení (v té době jsem chodila celý rok v čínských keckách, protože jsem na nic jiného neměla - to mi nevadilo, ale když jsem i na ty pitomý kecky musela složitě šetřit... ). Kvalifikovaná nekvalifikovaná - žít se z toho nedalo.
Můj kvalifikovaný kolega angličtinář ze školy v té době odešel - protože chtěl mít rodinu a přestože bral závratnou částku (asi dvakrát tolik co já), tak rodinu z toho neuživil. Mezitím co na škole fungovaly důchodové babice, co učily stylem že vzornou žákyni nechaly přepsat na tabuly zápisky podle sešitu vzorné žákyně z předchozího ročníku. Pak oznámkovaly úpravu sešitů, nasázely pětky, čímž se dosáhlo průměrné známky ve třídě za tři a bylo vše "v pořádku" a pobraly se tisícové odměny. Proč škola platí takovéhle lidi, proč třeba ti mladí nemůžou dostat větší úvazek (aby měli víc peněz) a učit pořádně? Proč jsem já v rámci zeměpisu (obyvatelstvo - Čína) narazila na to, že přírodopisářka dětem vůbec nevykládala o rozmnožování. Dala si frťana a dětem řekla, ať si to nastudují samy. Myslím, že tohle téma je v sedmé třídě zatraceně aktuální - kvůli chorobám, antikoncepci atd.
MOžná jsem byla na špatné škole, třeba to jinde funguje jinak. Já si nestěžuji, nakonec většina života se opravdu odehrává za školními vraty a já jsem ráda, že jsem ho poznala. Jenom jsem chtěla říct, že spoustu věcí by si mohla řešit ta škola samostatně. Najít způsob, jak udržet mladé učitele, jak udržet učitele-muže, jak je motivovat, jak donutit tu starou gardu opustit způsob výuky z dob Marie Terezie. V mých vzpomínkách je škola velmi zatuchlé místo, kde jakýkoliv pokus o to "dělat něco jinak" byl trestán.

Ještě jedna veselá historka - škola v přírodě. Moje třída s vychovatelkou vyrazila přes les do města, tak tak to stihli na večeři. Ten večer byl plánovaný táborák a protože děti přišly pozdě a my je zahnaly se převléct (byl květen, večer už zima) a umýt (přišli z lesa jak čuňata), tka se moje třída nezúčastnila "přípravy táboráku" (=přinést lavičky z asi dvacet metrů vzdálené terasy). Takže u táboráku (upozorňuji ještě jednou, že byl květen a dost zima), vedoucí školy v přírodě mé třídě za trest zakázala sedět na lavičkách a děti musely sedět na zemi. To samozřejmě vydržely přesně do okamžiku kdy si dopekly buřty a chtěly si jít někam hrát, mezitím co vedoucí žádala v klidu sedět zpívat národní písně. Takže jsme jí opustili i s národními písněmi. Ty jim dlouho nevydržely, načež ona se teda zvedla a svojí třídu odvelela na ubytovnu, a za námi přišla, že teda když moje třída táborák nepřipravovala, takže by měla ty lavičky (na kterých děti nesměly sedět) uklidit.
BOhužel, jeden z mých žáků poměrně sprostě zaklel, za což dostal trojku z chování. Protože je "grázl". Ten půl rok se jinak choval vzorně, jiný průšvih neměl... ale holt to byl inteligentní kluk, takový ten živý zlobivý typ....
A já jsem pak měla ještě průser, že "si s dětma lítám po lese" (standartem bylo vypustit děti odpoledne na hřiště před ubytovnou a tam ať se třeba poflákají, mezitím co paní učitelky pijí kávu a pletou svetry)