Re: Z mého deníku :-)
Máte můj obdiv, jak jste to takhle zvládla. No ono člověku asi nic jiného nezbyde. Takže dneska ještě víc děkuju Bohu, že to uřvané a náročné dítko bylo to první. I tak to byl s oběma záhul, manžel celý den v práci a babičky obě daleko. Zejména když se mělo jít ven a synek se odmítal převlíct a řval a vztekal se tak hodinu, že nikam nejde a bude doma. No těžko jsem mohla dvouleté dítě nechat doma. A neplatilo na něj vůbec nic.
Odpovědět