Re: Neoddělovat

Souhlasím, Petře. Podle vlastní zkušenosti je to tak, že dítě, které se extrémně liší od ostatních, do kolektivu zapadne jen velmi těžko. Několik let jsem se snažila staršího syna (8 let, 4.třída) zařadit co nejlépe do školského systému, stálo nás to spoustu sil, vyřizování, psychologických testů, bojů s neoblomným školským systémem - školky vůbec nevyhovovali, kvůli věku byl problém nastoupit do školy dříve atd., nakonec díky úžasnému panu řediteli a výborné paní učitelce se spousta věcí podařila, i když jsem přesvědčená, že speciální škola nebo třída by byla daleko větším přínosem. Byli jsme ale kvůli dojíždění nuceni změnit školu. Syn kupodivu - i když změny přijímá většinou velmi těžce - si zvykl rychle a dá se říct, že je spokojený, resp. nestěžuje si. Vědomosti, které jsou nad rámec běžného učiva, získává sám doma, jen je mi smutno, když si chvílema uvědomím, jak daleko by mohl pod odborným vedením být. Ta lehkost učení a zájem, které teď má, je obrovský hřích nevyužít. Nicméně po několika letech boje jsem si oddychla. Bohužel ale jenom na chvíli.
Mladší syn (7 let, 2.třída), který donedávna nevykazoval žádné zvláštní známky nadání (nebo jsme si toho jen nevšimli?) má najednou velmi podobné problémy jako jeho bratr, umocněné ještě vlastnostmi, jako vznětlivost, impulsivnost, tvrdohlavost. V reálu to znamená, že se o některých úkolech s učitelkou dohaduje a odmítá je dělat (např. kreslit na hodinách čtení, když čte velice dobře s porozuměním a čtení ho baví, postup výuky ho ale od oblíbeného předmětu spíš odrazuje), svojí povahou "co na srdci, to na jazyku" popuzuje učitelku proti sobě, už si na něj zasedla, na hodinách matematiky se nudí - doma radí při úkolech bratrovi a ve škole je nucen znázorňovat příklady typu 20+5 - často malováním, které nesnáší. Učitelka bohužel na moje (velmi jemné a taktní) upozornění a prosby o individuální plán nereaguje, i když slíbila , že mu bude dávat úkoly navíc, tak od syna se dozvídám, že když má hotovou práci, pomáhá s příklady ostatním dětem ve třídě. Bohužel v našem okolí není speciální škola ani třída pro nadané děti, vesměs jsou tu školy spíš horší než je ta naše.
Já jsem teď na velkých vahách, jestli se mám znovu pouštět do známého kola - psychologové, vyšetření, přesvědčování učitelky, ředitelky, nebo to mám nechat plavat... Nevím, jestli najdu sílu, času je teď při práci taky míň, z pedagogicko-psych.poraden nemám dobré zkušenosti (pro školu je směrodatný posudek jen od příslušné PPP), je to běh na dlouhou trať a vzávěru je všechno v rukou jedné učitelky.
Takže zase jsem dospěla k závěru, že od dob mojí docházky do školy se vůbec nic nezměnilo.