Plaché děti z Klokánku
Natanelo, moc zdravím, také máme doma adopťata - přišly k nám, když jim bylo 2,5 a 3,5 roku (jsou to sourozenci). Syn přišel v podobném stavu jako Vaše dcera, vůbec nemluvil a byl by odešel s každým, dcera se zase cizích lidí bála, zejména mužů (s manželem nešla první měsíc sama ani na hřiště). Dnes jsme rodina 3 roky a děti jsou jak vyměněné - z plaché dcery se stala veselá a sebevědomá slečna, kterou ve školce považují za "výrazně vůdčí osobnost" (to mě fakt rozesmálo), syn přes logopedické potíže už pusu nezastaví a s neznámými lidmi se dává do řeči jen, když je u toho maminka...
Odpovědět