Pohledu na NRP chybi realismus

Lenelko, já jsem ale nepsala, že si pěstouni nezaslouží své peníze . Jen tvrdím - a za tím si stojím - že OFICIÁLNÍ instituce, v níž pracuje ŘADA lidí, bude objektivně, dlouhodobě a obecně bezpečnějším prostředím, protože lépe kontrolovatelným, právě z těch důvodů, že bude menší riziko poškozování dětí - ať už psychicky, nebo fyzicky, než v UZAVŘENÉ rodině, jednou týdně kontrolované terénními pracovníky.

A obecně k příspěvkům: opravdu nechápu, proč se zde tak strašně brojí proti DD, Alžbětka, naše starší, byla v DD v Ostravě 9 měsíců, pomohli jí vylízat se z poporodních diagnóz, kterých bylo mnoho, a dnes je to nadprůměrně nadaná krásná holčička v předškolním období. Na rozdíl od Emmy, druhé dcery, která byla 5 měsíců u bio matky (ať mi ještě někdo vč. zdravotníků říká, že i krátkodobý pobyt u bio rodičů je přínosem!!!!), pak v DD a doma u nás si stále nese hrůzy z pobytu u bio rodiče.

Ještě k těm vazbám s pěstouny: připadá mi docela naivní, jak zde někteří píšou, že by PĚSTOUNI neměli dítě k sobě přimykat, aby jednou mohlo "volně" odejít třeba do adopce. Nenapadlo ale tyto lidi, že SILNĚ přimknout se může právě dítě a také se to stává????...

DD x pěstouni x adopce je u nás tak vysoce "výbušné" téma, na které lidé reagují PŘEDEVŠÍM emočně, že pak (obávám se) nejsou schopni se na věc dívat REALISTICKY. Že prostě když už nastane ten problém a rodič není schopen se o dítě postarat, MUSÍ se to zaonačit tak, aby bylo dítě a) co nejvíc v bezpečí, b) byly mu zajištěny všechny základní životní potřeby, c) co nejdříve odešlo do NRP. Co těch 80 % žadatelů, kteří si stěžují na počty dětí v DD, ale sami by nepřijali odlišné (etnicky či zdravotně) dítě? A tito lidé stejným dechem píší, jak je prostředí DD pro děti škodlivé... málokdy to ale napíše adoptivní rodič.

Já jako dvojnásobná adoptivní matka jsem ŠŤASTNÁ, že než se naše děti staly našimi dětmi, byly v DD, a ne u pěstounů, ke kterým by vznikla (samozřejmě!) silná citová vazba! Takto jsme nemuseli nic přetrhávat a začínali jsme "od začátku"...

Dívejte se prosím na problém opuštěných dětí realisticky, mějte oči otevřené, ZÍSKÁVEJTE O-B-J-E-K-T-I-V-N-Í informace o tom, jak to chodí v cizině (a ne: "V Británii je to prý lepší, šup, chceme jejich model." - kdo z lidí, kteří toto opakují, si vleze na stránky BBC a najde si články pro i proti?...). Rozmlouvejte s adoptivními rodiči, jestli by chtěli, aby jejich děti byly napřed u jiných RODIČŮ (ano, tak děti pěstouny vnímají!!!). Ptejte se psychologů, když na ně narazíte, jak problém vnímají oni! A pak si dělejte názor - při něm nezapomínejte na objektivní možnosti... Česká média ho bohužel naprosto nenabízejí, protože z adopcí a vůbec NRP je zajímá jen HLP (hluboký lidský příběh), a to pokud možno co nejslzavější a nejdrastičtější - včetně veřejnoprávní televize.