Neni v cizine tolik deti v DD? Jak je to ve skutecnosti...

Chci reagovat na ten v ČR neuvěřitelně široce rozšířený MÝTUS o tom, že jsme jediná země, kde je "tolik" dětí v DD. Například v Británii, kde čas od času býváme, existuje profesionální pěstounská profese, takže děti, které mají jít třeba i do adopce, jdou namísto do DD do této rodiny. Problémy jsou s tím OBROVSKÉ, protože jak chcete odlišit lidi, co to dělají jen pro prachy, od těch, kteří to dělají jako "poslání"? Tito lidé za to dostávají nemalé peníze a v médiích se neustále dočítáte, kde který pěstoun ublížil dítěti, nebo ho dokonce zabil. Jen těžko se v Británii začnou budovat nové "sirotčince", aby se situace změnila. Mám dvě adoptované děti, obě z DD, a ANI jedno nemělo deprivaci takové úrovně, jakou popisuje autorka. Naopak - jedno je z Liberce, druhé z Ostravy - a obě holčičky vyrůstaly v prostředí, kde se u nich střídaly celkem 3 tety a bylo max. 6 dětí ve "skupince" - to je jako větší rodina. ZATO druhá dcera byla prvních 5 měsíců života u biologické matky, a to máte vidět ty problémy!!! Žádný dětský domov, nikdo takový to nezpůsobil - ale ona se nám třese při zvýšení hlasu, při smíchu, nesnáší vodu (někdo ji topil) atd. To je teprv "chuťovka". A pokud vím (od ředitele DD Ostrava), dětí "volných k adopci" je v ČR pár desítek, nikoli tisíce - jenže pozor, lidé je NECHTĚJÍ!! Neustále se tu plive na úřady, na DD, ale co sami adoptéři? Kdo z nich je natolik tolerantní, aby si vzal dítě jiné barvy pleti nebo nedejbože se zdravotní vadou? TĚCHTO dětí jsou plné ústavy... my máme obě dcery romské a na první jsme čekali 6 týdnů a na druhou 8. Tak kde je chyba??? A nejvíc mám ráda odpovědi typu "každý nemá odvahu jít do adopce dítěte jiné rasy" - dobře, to je ok, ale ať si pak nestěžuje, že jsou dětí plné ústavy a zrovna on čeká a čeká a čeká...