psychologové jsou lidi

Chtěla bych trochu reagovat na vaši poslední poznámku, že jste taky věděla, že máte syna podporovat a chválit a že vám vlastně nic nového neporadili. Chtěla bych se psychologů zastat (samozřejmě, že existují i špatní - v které profesi někdo takový není?), psychologie je sice vědní obor, ale ve svý podstatě jde o to, že všechny lidské činnosti jsou pojmenovány "vědeckými" výrazy, kterým běžně člověk nemusí rozumět, ale svým "selským" rozumem to všechno ví taky. Nehledejte v tom o moc víc. Psycholog je jen člověk, který může třeba vidět víc souvislostí nebo někomu pomůže najít jeho cestu. A k těm radám, které dává - myslíte si, že všichni rodiče ví, že mají své dítě podporovat a chválit? To byste se asi divila, kolik je takových, kteří to nevědí. Nebo vědí, ale nevědí jak na to (leckdy máme předsevzetí, ale pak nám najede stará verze reakcí) a psycholog s tím může poradit, pomoci - jak to udělat a kdy. Buďte ráda, že vy jste to věděla, jste dobrá! Psycholog už toho o moc víc k dispozici nemá. Možná to zní uboze, ale je to tak. Bohužel to tak není, (a někteří rodiče to tak chtějí a představují si to tak nějak, a tím neříkám, že vy taky) že by udělal čáry máry - dítě je nebojácné.
A k těm vyšetřením - závěr z psychologické zprávy by nikdy neměl být formulovaný tak, že to tak je a bude (myslím tím vývoj dítěte a jeho schopností), psycholog přece není věštec - nemůže říct co bude za pár let. Vždycky je to jen nějaký předpoklad vývoje a schopností, který se utvoří z toho, co dítě u psychologa předvedlo. Psycholog by si pak měl s rodiči a event. i dítětem sednout, vysvětlit jim závěry a nechat rozhodnutí na nich, a dát jim nějaká doporučení pro práci. Je možné, že všichni chlapci měli sníženou pozornost (kluci prostě takový bývají), ale neznamená to že nebudou úspěšní ve škole, ani že jsou všichni stejní.
Já vím, že jste to asi nemyslela všechno takhle doslova, jak jsem to tady rozepsala, ale mrzí mě, když si někdo myslí, že psychologové jsou na nic a že nedělají co by měli. Já (teď jsem na MD s 2letým synem a někdy si říkám, že bych potřebovala radu psychologa ) jsem pracovala jako dětská psycholožka 2 roky (takže ne zase tak dlouho - expert rozhodně nejsem) a vždycky jsem se snažila, aby rodiče pochopili, co ve zprávě píšu a jak s dítětem na základě toho pracovat. Myslím si, že s tím rodiče byli spokojení, ale to už je zase jiné téma.
Hlavně je super že se děti dobře vyvíjejí, v rámci jejich možností, a posudek je jen "kus papíru".