Re: myslím, že chápu

Myslím, že teď, když jste to rozepsala takhle víc, tak že chápu vaše rozrušení z poradny (nebo konkrétní psycholožky), tenhle styl práce by mi taky nevyhovoval (jak profesně, tak z rodičovského hlediska). Je pravda že já jsem nedělala v PPP, ale v SPC (speciálně pedagogické centrum pro tel.post.děti) a tam je ten styl práce trochu jiný, hlavně v tom, že v PPP mají na všechno limity a mají asi opravdu pořád narváno, tak nemůžou věnovat tolik individuální pozornosti jak dětem tak rodičům (musí všechno vyšetření a rozhovory stihnout za určitou dobu). Já jsem si to mohla rozvrhnout sama a když jsem viděla, že potřebuju s dítětem pracovat 3 hodiny, tak jsem si je pozvala na několikrát. Ale nechci psát o tom, co jsem dělala já. Spíš je smutné, že neměli čas, aby s vámi udělali anamnestický rozhovor, kde byste jim všechno řekla, jak vidíte vašeho syna vy - co všechno umí, co mu jde, co mu nejde, jak se chová, jak ho třeba hodnotí ve školce atd. Pak by oni udělali vyšetření a dali by ty svoje poznatky dohromady s vašima (většinou v poradně děti neukážou svůj nejlepší výkon a někteří rodiče zase mají tendenci své děti přeceňovat) a vzešly by z toho nějaká doporučení, která by s vámi zase probrali-co,kdy a jak to dítě dělalo (já se to tak snažila dělat). A podle toho by se pak pracovalo dál. Prostě ach jo, jak někdo může pracovat s lidma, bez lidského kontaktu
Teď už je pozdě něco radit, když váš kluk už chodí do školy a navíc "pak" je každý chytrý, ale třeba pro někoho jiného. S tím, že vás chtěli vzít na vyšetření až takhle pozdě bych souhlasila - opravdu to vyzrávání je důležité a může tam každý týden znamenat zlepšení - takže o to by až tak nešlo. Spíš o to, že vy jste přeci nechtěla "jen" vyšetření školní zralosti, vy jste se chtěla poradit co s nesmělým dítětem (i kdyby jen ujistit, že to, co děláte, děláte dobře - a já myslím, že jo ) a na to nepotřebují dělat testy, stačilo, aby si vás v lednu pozvali a probrali to s váma a a pak třeba v červnu nebo červenci udělali školní zralost. No tak daleko (nebo blízko) asi myslet nedovedli, nebo nepochopili, že jde o 2 věci, které se můžou řešit zvlášť a ne dohromady.
Je dobře, že váš syn je nyní samostatný a šikovný, je vidět, že jste si s celou situací zřejmě dobře poradila, i když to pro vás nebylo vůbec příjemné (dokážu si taky představit, jak v práci nemyslím na nic jiného než na trpící dítě ).
Můžete mi třeba aspoň napsat z kterého města jste? Ale jestli nechcete jmenovat ani to, tak to pochopím. A doufám, že jsem vás aspoň "malinko" přesvědčila, že jít k psychologovi nemusí být tak k ničemu...
Tak ať jsou ty naše děti šikovné