Re: Nečeské adopčátka

No je to přinejmenším o kráse – „Svých dětí evropského stylu můžeme mít kolik chceme, ale cizokrajné krasavce ne „
Každý chceme hezké dítě, a taky ho máme, o tom žádná. Ale, když si děláme svoje vlastní, není ten požadavek nějak na prvním místě, jaké dostaneme, takové nám připadá krásné.

Přát případnému dítěti vyhošťění chudáků rodičů je fuj, a považovat za ok, že někdo ukáže na dítě prstem a má ho, je pro mně taky přinejmenším divné.

Kdybys napsala, že chceš bílé dítě, připadalo by mi to nějak zodpovědnější (jde o můj pocit, ovlivněný tím co o adopcích čtu). Kdybys prostě a obyčejně napsala, že se ti moc líbí cizokrajné děti a že bys jim dala při adopci přednost, taky by mi to připadalo v pořádku. Ale ty to píšeš skoro tak nějak nadřazeně nebo co.

Připadá mi to tvoje psaní zkrátka jako typická ukázka obecnějšího jevu – dospělí lidi se nacházejí ve fázi vývoje morálky, již měli už mít za sebou – já chci. Já chci černouška, opravdovou lásku, větší prsa – a mám na to Právo. Bez ohledu na to, co to bude znamenat pro lidi okolo, hlavně když dostanu, co chci.