poznámka k Molly

Tak jsem se prokusala debatou Molly versus ostatní se zájmem, co se o Mollyiných názorech dozvím bližšího a musím se tedy přidat k táboru těch, kteří Molly vidí jako ještě nedospělou a příliš romantickou... Je to krásná a jistě obdivuhodná myšlenka adoptovat si dítě a já si moc vážím každého, kdo to udělá, jenže z Mollyiných příspěvků na mě bohužel taky čiší spíš touha "být zajímavým", než dát opuštěnému děcku domov. Molly stále argumentuje tím, že chtít bílé dítě nikomu nepřipadá divné - no, nepřipadá, protože dost často tam nejde o samotnou barvu pleti, ale o to, že se budoucí rodiče prostě bojí reakcí okolí, rasismu atd. Můj příbuzný má adoptovaná dvě cikáňata, po rodině je máme všichni rádi, jsou to skvělá děcka, jenže bydlí na vesnici a ty reakce okolí už tak super nejsou. Tihle rodiče jsou velice silné osobnosti, na původu dítěte jim vůbec nezáleželo, vzali by modrookého blonďáka, stejně tak jako kudrnaté černoušče, a jsou schopni ustát některé nepříjemné reakce okolí. Ale chápu, že jiní žadatelé o adopci z toho strach mají a neustáli by to, pak je požadavek bílé dítě na místě. Ale chtít za každou cenu jen ciokrajného krasavce, to mi prostě taky zavání snahou o originalitu. Znala jsem jednu dívčinu, co také chtěla adoptovat černouška - a jen černouška. Nakonec se to neuskutečnilo a dobře, že tak, protože jak se později ukázalo, důvod byl hlavně ten, že jejich známí - herci, divadelnická rodina, černouška adoptovali, a ona měla nějaký zvláštní pocit, že tímto činem se přiblíží k bohémskému prostředí divadla a udělá dojem svou neobvyklostí.
Takže shrnuto - moc oceňuju, když je někomu původ dítěte jedno a klidně si vezme černoušče či asijatče za své a neřeší barvu kůže, ale chtít dítě jen (nebo hlavně) pro jeho barvu kůže se mi zdá nezodpovědné a hodně povrchní. A zdá se mi, že Molly nemá žádný jiný důvod pro adopci barevného dítěte, než ten, že se jí líbí a touží po exotice. A to se mi zdá málo.