Amber je Luo. No a co?

Tušíte správně, že Amber je adopčátko. Manželův úkol však zněl jasně. Po dvou letech v Keni si adoptujeme malou místní holčičku. Po první návštěvě jednoho z místních sirotčinců, měla naše 13letá dcera jasno. A Amber taky. Lidem z adopční agentury jsme připadali jako exoti. Hlavou proti zdi.

Všichni nejdříve čekají, jestli je komise schválí schopnými adoptovat si dítko a pak si nějaké vyberou. My to udělali přesně naopak. Vybrali jsme si Amber a pak se pídili, jestli je volná. Nebyla. Zájemců bylo víc. Nechybělo moc a v tuto chvíli se Amber mohla vozit na kolotoči někde kousek od Hollywoodu. Naštěstí pro nás, to dopadlo dobře a Amber je s námi už půl roku. Je černoška a podle odstínu pleti, je z kmene Luo. A nám je to jedno.

Chtěli jsme ji a ona chtěla nás. Chopila se své šance prožít lepší život než ji možná čekal. Nebyli ji ani dva měsíce, když ji našli v průchodu nějakého domu, kousek od jednoho ze slumů tady v Nairobi. Uplakanou, hladovou, s poleptanými sliznicemi a…opuštěnou. Díky někomu neznámému, však dostala druhou šanci. A už se jí nepustila. Dnes je z ní krásná, téměř dva a půlletá slečna. Nevím, kolik si ze svého předešlého života bude pamatovat. Doufám, že díky naší snaze dát ji domov, si nebude pamatovat nic.

Někdo si ťuká na čelo, jiní nás odsuzují, že jí trháme z místní komunity, že to není dobré, že černé děti patří do Afriky. A o co jsou horší než naše vlastní děti? Amber mluví anglicky i česky. Má kamarády i spoustu hraček a taky nás. A domov. Ten děti potřebují, aby mohli dobře růst. Ale to Vy maminky víte. Amber je skvělá a myslím, že nepřeháním, když řeknu, že ještě o ní uslyšíte :o)

Znáte prosím někoho, kdo si adoptoval děťátko z ciziny?