POROD NENÍ LEGRACE

Milá maminko, rozhodně s Vámi souhlasím.Bohužel i já si prožila něco velmi podobného.
Čekali jsme první dítě a já již v prvních měsících vymýšlela možné i nemožné, kde rodit, jak rodit a s kým rodit
Nakonec jsem z toho hledání "ideální porodnice" byla už dost unavená, že jsem se rozhodla, že dám na klasiku a budu rodit ve svém městě v porodnici u Apolináře.Porodnice na mne nepůsobila nejlépe, můj kamarád prohlásil, že zvenčí vypadá ta budova jako středověká mučírna, což mi trochu vyrazilo dech, ale musela jsem s tím souhlasit.Ale říkala jsem si, že vevnitř se odehrávají ty nejkrásnější životní emoce, které kdy člověk může zažít...
Pravidelně jsem docházela do těhotenské poradny, sestřičky tu jsou opravdu mimořádně milé!!!
Termín porodu se blížil, ale stále nic.Už jsem přenášela několik dní navíc.Lékař rozhodl, že pokud se do desátého dne po termínu porodu dítě nenarodí, musím nastoupit na umělé vyvolání porodu.
Bohužel se tak stalo.Do porodnice jsme dané ráno nastoupila se staženým žaludkem, s obavami co mne dnes čeká.
Byl mi zaveden vaginální gel, který měl vše vyprovokovat.Bohužel se vůbec nic nedělo.Tak jsem se procházela a čekala, ležela a přemýšlela...Pořád nic.
Najednou jsem ucítila obrovské mokro v posteli, jako byste vylili plný kýbl vody a tak jsem to i pociťovala uvnitř.V tom momentu jsem si řekla, aha, je to tady, praskla voda!
Odkryla jsem peřinu a úplně se mi zastavil dech.Nejednalo se o vodu, ale o krev, postel byla úplně celá červená a i nadále jsem silně krvácela.Dveře byly zavřené a já musela vstát, abych přivolala sestru.
Ta ihned přiběhla, ale když viděla tu spoušť na podlaze, na mých nohou a na posteli, zůstala chvilku stát jako omráčená.V tu chvíli přiběhla druhá porodní asistentka.Téměř beze slov mne začaly holit, svlékat, musela jsem si sundat hodinky a vše ostatní.To mi již bylo vše jasné.Přiběhla další sestra s doktorem a už to jelo.
Doktor mne vteřinově prohlédl a prohlásil: "To se musí ihned ukončit"
V tu chvíli se mi původní sestra pokoušela změřit ozvy dítěte, ale nic se neozývalo.Začaly se mi koulet obrovské slzy po tváři.Byl to obrovský stres a na ty okamžiky nikdy nezapomenu.Odvezli mne i s postelí na operační sál.Kolem mne běhalo snad pět doktorů, ani nevím, jak se tam tak rychle mohli sejít.K tomu snad pět sester.Všichni byli velice milí, já brečela a brečela.I přes mou srdeční vadu jsem dostala velmi silnou dávku anestetika, abych usnula rychle.Byla jsem ale neskutečeně vynervovaná, že mi připadalo, že to trvá věčnost.Po nasazení kyslíkové masky si pak již nic nepamatuji.

Probudila jsem se na JIP, neuvěřitelně jsem sebou šila v posteli, jako kdybych měla nějaký epileptický záchvat či co.Věděla jsem o tom, ale nedokázala jsem to zastavit.Chtěla jsem mluvit, ale nešlo to, ani hlásek ze mne nevyšel.Až po nějaké době jsem byla schopná říct slovo a bylo to "miminko".Přišla ke mne sestra, která mi řekla, že za chvíli přijde někdo ze sálu.Ptala jsem, kde je miminko, stále dokola...Ještě jsem nebyla úplně ve své kůži a viděla rozmazaně, ale v tu chvíli jsem slyšela jakýsi mužský hlas, který mi stále dokola opakoval: "Paní ..., paní ..., máte chlapečka!A pořádnýho."
Nevím proč, ale uvěřila jsem tomu a byla již klidnější.Pravděpobně to byl hlas porodníka, který řez prováděl nebo jiného lékaře, který u toho byl a já v době operace podvědomě vnímala, ale uvědomila jsem si to až po probuzení.
Asi za půl hodiny přišla sestra z dětského.Řekla mi, že mám chlapečka, že je v inkubátoru, že už celá moje rodina ho viděla, že tatínek si ho už vyfotil...Tyto slova také nikdy nezapomenu.
No a jaké to bylo, když jsem se malého konečně dočkala a držela ho v náručí, to si domyslete sami.Obrovský zázrak přírody.Řekla jsem křečovitě:"Ahoj Daníčku" a víc ze mne už nevyšlo, až na ty slzičky štěstí...

Lékařka, která by u mého porodu, mi oznámila, že jsem měla obrovské štěstí, že i oni-zkušení lékaři měli v kalhotech a stálo je to hodně adrenalinu.Předčasně mi odešla placenta, z neznámého důvodu a podaný vyvolávací prostředek pravděpobodně na vině nebyl.

Pokud by mne lékař z těhotenské poradny v porodnici nechál přenášet déle jak 10dní, toto by se mi stalo doma a chlapeček by to nepřežil a já bych vykrvácela.Podle slov lékaře by to sanitka neměla šanci stihnout.
Apeluji na to, že vlna krvácení se spustila ve 14:53 a v 15:00 jsem již byla v plné narkóze.
Nikdy si již nepřipustím žádné alternativní myšlenky porodu.
On totiž risk není vždy zisk.

Lékařům a sestrám jsem dodnes neskutečně vděčná a oni to vědí.