Re: ..budu se rozvádět...

Ahojky Jančo!
Tak momentálně prožívám úplně to samé jako ty.
Měla jsem s manželem ideální manželství, 6 let v poklidu. Před 2,5 roky se nám narodil syn, měli jsme oba velikou radost, čekali jsme na něj 4 roky. Manžel si našel dobře placenou práci, která ale spočívala v tom, že jezdil dost často na pracovní cesty - i dlouhodobé. Po jedné té cestě, právě před 8 měsíci a několika dny se vrátil z dvouměsíčního pobytu v Íránu. Otevřela jsem dveře a za nimi stál "cizí" člověk. Nechtěl mě ani pohladit, neusmál se, a já marně tápala, co se stalo. Po třech dnech jsem se to dověděla. Našel si v Íránu dívku, se kterou se chce oženit! Rána z čistého nebe.
Navrhl rozvod. Dohodou. A když nebudu souhlasit, klasický, kdy se dělí majetek rovným dílem. Takže že mi nechá dům (i s 500 000,- hypotékou), skoro všechen nábytek, vezme se jen auto, a nějaké další drobnosti.
Byla jsem jako praštěná. Ideální manželství, malý syn, pohoda a najednou rozvod. A to jsem se mu starala ještě o 70-ti letou mámu, která s námi v domě bydlela ale sama si bohužel nic neudělala.
Všechno jsem to nakonec odnesla: Že jsem si s ní nerozuměla, že už se tolik "nesměju" jako dřív a všude hledám problém, že se cítil zbytečný, protože domácnost bez něj prostě musela fungovat, když byl pryč, že jsem všechno řešila prvně s mými rodiči a ne s ním (což nebylo vůbec pravda), že... prostě těch důvodů,proč odchází bylo najednou hrozně moc.
Brečela jsem každý den, nic mě nebavilo, byla jsem jako blázen, malého jsem najednou nějak zanedbávala, protože jsem se soustředila, jestli bych nemohla zachránit naše troskotající manželství. Ale on nechtěl. Chtěla jsem jen já.
Pak jsme byli ještě na týdenní dovolené - myslela jsem si, že je to v pohodě, když jsme odjeli, protože dovolená byla super!!! Vrátili jsme se a za týden nato jsme šli k právníkovi podepisovat žádost o rozvod. Asi mi chtěl poslední dobu před rozvodovým kolotočem zpestřit. Prý si myslel, že to dáme dohromady, ale pak najednou ne.
Soud se pak několik měsíců protáhl, protože onemocněla soudkyně. Na výchově syna jsme se domluvili hladce, ale majetek už jsme řešili v hádce a hysterii. Děs!
Mezitím byl manžel 2x zase v Íránu, vždycky přijede, jako by se nic nedělo. Přiveze si spoustu dárků od té holky. Ale oni jsou mentalitou a vírou úplně někde jinde. Musel se kvůli tomu stát muslimem. Teď řeší, co bude muset vyřídit, aby mohl uskutečnit sňatek s íránskou dívkou.
Koupil si dům z roku 1970, který je vlhký, skoro celý na opravu. Odešel. Prostě už se mnou nechtěl být.
Teď, je to týden, jsme byli u rozvodového řízení. On se dál chová, jako by se nic nestalo, prostě chce rozvod v klidu, mám se k němu pořád chovat, jako bychom byli přátelé.
Nějak mi to nejde. Cítím vztek, cítím vinu, že si musel hledat někoho jiného, protože já jsem asi nebyla IN. Cítím odpovědnost za syna, proto zůstávám. Jinak bych si už dávno sáhla na život. Opravdu.
Hrozně to zatím bolí, každý den, už osm měsíců denně přemýšlím, co se to mezi námi stalo. Našla jsem si práci, abychom mohli se synem vyžít, vzala jsem si velikou hypotéku, abych mohla vyplatit manžela a splácet dům, denně se obávám manžela až přijede za synem a začne mi vyprávět, jak přestavuje svůj dům a má z toho radost a je v pohodě, děsím se toho, až si jednou přivede Íránskou holku do ČR a ona bude mému synovi "vyprávět", jak se chovat jako muslim.
Tchyně se mě ani v nejmenším nezastala, čekala jsem, že když jsem se o ní 3 roky starala, že se mě alespoň slovem zastane, ale najednou na mě pohlíží jako na vyvrhela rodiny, který je vším vinen. Už za ní se synem nebudu chodit. Nestojí mi za to, aby mě psychicky vydírala.
Čekám, až přebolí to největší zlo, začínám se těšit na sluníčko, svou pozornost věnuji synovi a těším se z toho, jak roste a vyvíjí se. Můj, teď už bývalý manžel tohle nikdy neuvidí. Může ho zahrnovat dárky, ale na mazlení tu budu jen já, protože on to všechno prožívá se mnou. Vidí mé slzy, které prolévám kvůli jeho tátovi a vidí, jak nejsem v pohodě. To pak přijde, chce pomazlit a najednou vidím ty dětské oči, co se na mě dívají svou bezmeznou láskou a říkám si, že to všechno musí přebolet a já musím začít znovu. Třeba na nás někde čeká někdo, kdo si nás bude vážit více.
Tak čekám a chci zapomenout na tohle všechno utrpení, které žádné ženě nepřeji. Vím, že nejsem sama, kdo se rozvádí, je nás spoustu, každá si musíme protrpět to všechno, co nám ti chlapi připraví. Tak doufám, že každá z nás bude mít alespoň malý důvod nato, abychom tomu, kdo nám tolik ublížil, ukázaly, jak jsme silné a neřešily to jako já úmyslem sáhnout si na život.
Přeji Ti, abys taky ukázala, že jsi ta silná, že máš důvod žít a usmívat se, být veselá a mít radost ze svých dětí.