Re: ..budu se rozvádět...

Ahoj Andreo!
Tvůj příběh, jak tady tak pročítám ty stránky není vůbec ojedinělý. Je zajímavé, jak se člověk začne o tyto věci zajímat až když ho to postihne, že do té doby vůbec nemá ani představu o tom, že by se toto mohlo jemu stát.
U nás rozvod probíhal tak, že na načátku listopadu 2007 jsme byli u právničky sepsat žádost o rozvod, pak měl v prosinci být soud na výživu a výchovu dítěte, ale protože onemocněla soudkyně, tak se to posunulo až na polovinu března. To proběhlo s tím, že jsem se vzdala práva odvolání (manžel byl tu dobu zase v Íránu a zastupovala ho právnička), a v polovině května jsme měli samotný rozvod. Zase bez práva odovolání s tím, že jsem souhlasila se vsím, na čem jsme se s manželem "dohodli". Měli jsme smluvený rozvod - to znamená, že soud nezjišťuje příčiny rozvodu, ale musí s tím oba souhlasit. Takže kdyby neonemocněla soudkyně, tak předpokládám, že rozvod je do 3-4 měsíců se vším všudy, když obě strany souhlasí.
A jak se vymanit z toho, aby bylo lépe?
Tak to ti nedokážu zas až tak poradit, taky tápu, co dělat, abych byla v pohodě, je to moc čerstvé na to, abych tohle všechno hodila za hlavu, zvlášť, když jsem manžela milovala a možná dokonce i stále miluji a všechno to bylo z čisté lásky k rozvodu. Nevěděla jsem, že je něčeho takového schopen i když má 2,5 letého syna, který je pro něj vším.
Možná by pomohl psycholog, více se zaměřit na dítě, poskytnout mu oporu, když už druhá strana nefunguje, zaměřit se na své koníčky, přátelé, chodit do přírody, ven mezi lidi. Možná si s někým o tom promluvit, aby to člověk nedusil v sobě, chodit do práce a vypustit myšlenky na rozvod, aby se z toho člověk nezhroutil.
Já tohle všechno dělám, ale cítím, jak nejsem v pohodě i přesto, že se bývalý manžel k nám chová i nadále docela hezky, malého má rád, vozí mu sladkosti, jen s tím rozdílem, že jsme rozvedení.
Teorii mám zmáknutou na jedničku, ale praxe je poněkud jiná, zvláště když manžel přijede a mě to všechno přijde tak hrozně líto, že to všechno skončilo.
Družím palce ať to všechno zvládneš, buď v pohodě a klidu, ono nejde řešit nic hádkami a slzami (i když těch proteče moře, než se to všechno vyřeší), a všechno chce čas. Ten hodně napraví a bude zase líp - uvidíš.
Přeji hodně štěstí
Míša