Re: Jo, pes...

Tak u nás to bylo tak: Starší syn chtěl hrozně moc psa. Asi rok ležel v encyklopediích a vybíral rasu. I do parku a do města chodil s encyklopedií a obtěžoval majitele pejskařů otázkami o jakou rasu jde a pod. Tak jsme si s manželem řekli, že jeho zájem je asi vážný, a že tedy bychom nějakého pejska pořídit mohli. Aby ale to syn neměl tak jednoduché, dali jsme podmínku, že až se naučí plavat a uplave 10 metrů bez pomůcek, bo je taky z těch línějších, může si vybrat pejska jakého on bude chtít (v tu dobu mě v merku čivavu nebo labradora). Po dobu kurzů plavání jsme ho připravovali na to, že starání se o pejska obnáší kromě krmení také každodenní procházky, uklízení hovínek ze zahrady a podobně.
Výsledek je takový, že syn úžasně plave, ale pejska si rozmyslel, že by s ním bylo moc práce. Tak je nám to i trochu líto, ale na druhou stranu je mi jasné, kdo by se o psa nakonec staral...