dvojčata

Taky jsem jedna z dvojčat.Přemýšlím o mým dětství.Jsme dvojčata nikoliv jednovaječná,nýbrž dvojvaječná.Tudíž jsme nikdy nebyly identické.Ale i přesto nás okolí brávalo jako celek.Chodily jsme do stejné třídy nejen na základní,ale i na střední škole.I když,nikdy jsme spolu neseděly.Strašně mi vadilo to srovnávání.Obzvláště proto,že moje dvojče bylo vždycky ve všem to prví.No,možná ne ve všem,ale pro mě v tu dobu v tom nejdůležitějším.Byla hezčí,milejší,prostě jí si všichni hned zamilovali a já byla"jen" ta druhá.Naši nás brali obě stejně,ale možná,že to byla právě ta chyba.Vždytˇjsme obě byly tak jiné.Ale nemůžu jim nic vyčítat,sama teď už ze své zkušenosti znám,jak je těžké chovat se jinak ,dle povahy, i jen k sourozencům.Ostatní děti taky vinit nemůžu.Jsou prostě někdy zlé.Ale do dneška jsem díky tomuto,velice komplikovaná a zakomplexovaná osůbka.Ale ...Obě jsme se sestrou vdané a máme své rodiny.A teď,když už mě nikdo nehodnotí slovy,tvoje ségra je o hodně hezčí, a snad je to i proto,že jsem už nějak dospěla,máme se ségrou skvělej vztah.Sice to trvalo,ale teď jsem strašně ráda,že mám dvojče,se kterým si bezvadně rozumím.Ale možná,chodily bychom-li každá do jiné třídy,bylo by líp a tenhle pocit bych mohla zažívat o spoustu let dřív!