Rozcházení aneb o lásce, která není

Náš syn, má lásko, tiše spí,
což se mu nepodobá,
jak sám víš.
A ráno, až se rozední,
bude to právě třicet dní,
cos řekl, že
nás opouštíš.

Den je teď nocí,
a noc je dnem,
vzpomínky předtuchou
a bdění snem.
Svět kráčí pozpátku,
všechno je jiné.
Kdo dočte pohádku,
až formality vyřídíme?

Jménem zákona…i to se někdy stává.
V životě opona se často zadrhává.
A slovo táta,
ačkoliv krásně zní,
je pro mne ránou poslední.

Noc mizí,
přichází rozednění.
Mé slzy nikdo nestírá.
Láska tu byla a už není,
s ní něco krásného dnes umírá.