Co už umíme

Nejlépe umí Martínek ležet. Na zádech stráví většinu času a snad právě proto se mu v této poloze přestává líbit. Zvlášť při jízdě v kočáře. Prvních pár minut je klid, pak začne pobrekávat a potom se začne vztekat . Velmi hlasitě na sebe upozorňuje - nechce se totiž vozit, ale nosit. Ve chvíli, kdy ho z kočáru zvedneme, se utiší a prohlíží si okolní svět. Ze všeho nejraději pozoruje stromy. Na třepotající se lístečky se nemůže vynadívat. To je taky zatím naše jediná šance, kdy se dá utišit v kočárku - musíme jezdit pod stromy. Ne nadarmo se zřejmě říká, že zelená uklidňuje a když se větvičky i pohybují ve větru, Martínek si s nimi rád popovídá.

Není to povídání jako povídání. Většinou mu moc nerozumíme a na jeho broukání by asi ztroskotal kdekterý internetový překladač. Jeho nejčastější slovíčka vyjadřující spokojenost jsou: uglůůů a agůůů.

V polovině třetího měsíce si Martínek zkusil lehnout na bříško a od té doby „pase koníčky“ každý den a hrozně rád. Už třikrát se mu podařilo se z bříška převrátit na záda, ale zatím to byla spíše náhoda.

Od druhého měsíce Martínek bouchá do chrastítek. Nyní zjišťuje, že hračka (chrastítko) se dá chytit a strčit do pusinky.