Bezpečnost ve večerních ulicích

Hned na úvod se přiznávám – jednám zbrkle. Po úspěšných státnicích z češtiny mi připadalo, že mám energie na rozdávání. Být na mateřské, starat se o domácnost a studovat vysokou mi přišlo málo vyčerpávající, takže jsem si přibrala ještě tři večerní kurzy v jedné brněnské jazykovce.

Manžel zvládá, dítě zvládá, já zvládám (zatím). O tom jsem ale psát nechtěla. „Moje“ jazykovka sídlí cca 5 min od centra. Dokud jsem tam jezdila v letním čase, připadala mi ulice, ve které učím, zcela bezpečná.

V pondělí si to tak šupajdím pěšky (tradičně na poslední chvíli) po inkriminované ulici, stojím si u přechodu, čekám na zelenou a z jedné HERNY/BARU na mě vyběhli dva podnapilí chlápci (bylo před sedmou) a jen tak pro radost se mě zeptali, jestli nechci přes držku. Naštěstí mi blikla zelená, takže šupky dupky, nožky na ramínka a utíkala jsem jen se za mnou prášilo.

Skončila jsem si pěkně v osm, šalinkou (tramvají) jsem se nechala dovézt do přepravního uzlu integrovaného dopravního systému pod bohunickou Delvitou a čekám čekám v deštíčku bez přístřešku na autobus. Úplně sama. A copak se nestalo, další přišedší šalinka (tramvaj) vyplivla dva přiožralé chlapíky omotané šáličkami Boby Brno, kteří se nejprve vášnivě objímali, poté zavolali z mobilů domů manželkám, jestli teda vyhrál Třinec nebo co teda a pak se porvali tak, že jim oběma tekla krev. Maskovala jsem se za takovým tím stojanem, co na něm elegantně visí cáry jízdních řádů. Naštěstí přijel autobusek, takže šupky dupky, nožky na ramínka a šupííík domů.

Říkala jsem si, že všechny hrůzy už mám tento týden odbité, takže jsem neohroženě vyjela v úterý opět učit. A v natřískané šalince (tramvaji) stojím nad dvěma holčičkami (max. 13 let), z nichž jedna si mezi zastávkami Mendlovo náměstí a Česká (max. 10 min) stihla probodnout třikrát ucho třemi injekčními jehlami, vždy zepředu dozadu, takže ty hroty jí mířily do krku a zepředu bylo vidět jenom ty barevné násadky. Ucho jí strašně krvácelo a navíc, než zapíchla tu třetí jehličku, tak sebou šalinka (tramvaj) cukla a jak si to nebohé děvčátko mířilo zrovna do obličeje, tak se jí ta jehla zabodla přímo do špičky nosu, takže jí krvácelo ucho a pak ještě ten nos.

A za úplný vrchol považuji dnešní odjezd z Brna, který mi zpestřila nějaká okouzlující, totálně ožralá ženština, která se potácela po Mendlově náměstí, chlastala Okenu přímo z láhve a vykřikovala na každého, kdo jí věnoval byť jen zběžný pohled: „Máš popravu, pičo!“ Vzhledem k tomu, že jsem jí pohrozila, že na ni zavolám policii, tak po mě ještě mrskla flaškou od piva, která mi minula hlavu jen o pár centimetrů.

Tak. A teď mi teda řekněte. Než jsem nastoupila na mateřskou a věnovala se intenzivnímu večernímu studentskému životu, tak jsem věděla, že v Brně není úplně bezpečno, ale nikdy jsem se přímo na ulici nebála. Za ty necelé tři roky se toho – EVIDENTNĚ hodně změnilo. Teď se normálně – nebudete mi to věřit - trošku bojím.