Dcerka se nám narodila s vrozenou vadou

Ovšem to jsem se přepočítala.

Má dcera se narodila 4.3.2011 na první pohled zdravá. To jsem ještě netušila, co mě ještě čeká. Dva dny po prorodu, díky tomu, že Barunce neodešla smolka a neustále vyzvracela všechno mlíčko, co vypila, lékaři pojali podezření a odvezli ji na vyšetření. To se stalo v deset hodin ráno. Ve čtyři hodiny odpoledne, kdy mi ji přivezli zpátky, jsem už byla hodně vystresovaná, co se děje. Jakmile mi oznámili, že se má krásná dcera narodila s vrozenou neprůchodností střev a že si pro ni jede sanitka, aby ji převezla do fakultní nemocnice v Ostravě, neměla jsem daleko ke zhroucení.

Ten den, ještě než si malou odvezli, mě propustili. A já ráda šla. Už jen kvůli tomu, že jsem se z toho nemohla stále vzpamatovat a vidět ji napojenou na hadičkách s výživou, a taky protože jsem tak mohla za ní do Ostravy jezdit.

Hned na příští den v poledne byla operována. Střívko jí vyvedli z břišní dutiny a od té doby jakmile začala přijímat potravu, měla na bříšku připevněný speciální stomický sáček na stoličku. V nemocnici mě naučili pečovat o sáček i stomii, vyzkoušela jsem si pod lékařským dohledem výměnu sáčku i provádění nálevů a jakmile si lékaři byli jistí, že to zvládnu, propustili mou maličkou holčičku se mnou domů. Po měsíci stráveném v nemocnici jsme konečně byli šťastní, pokud nepočítám chvíli, kdy jsem ji po dvou týdnech na JIPN mohla vzít do náručí a nakojit ji.

Nyní se jen utěšuju tím, že ji čeká už jen jedna operace, a potom bude moci žít plnohodnotný život. Vím, že jiné děti na tom bývají ještě hůře, že mají následky na zbytek života. Ale myslela jsem, že když lékaři tvrdili, že to bývá docela častá vrozená vada, mělo by o ní být známo. Překvapilo mě, že jsem o této nemoci našla na internetu jen málo informací.

Už se docela těším, až to bude za námi a zbydou na tyto nepříjemné chvilky jen vzpomínky.