Diskuze : Záliby : Papoušek

Shrekyně,vidím to stejně

Máme senegálce 4 rokem. Bohužel mu nikdo neřekl, že je papoušek. Myslí si, že je pes.
Skoro vůbec nelétá (ale to senegálci všichni, jde o šplhavého papouška), miluje maso (byť se všude píše, že je to vegetarián), nemůže být bez lidí (pořád za námi chodí jako pejsek...).

Rozmazlili jsme si ho. Je to závislák na hlazení. Nedělá mu problém vylézt na sedícího/ležícího člověka, lehnout si na záda a poručit si drbání na bříšku. Miluje nás tak, že s ním chodíme i ven, nikdy neulétne. Naopak, když se jednou lekl a poodlétl, úpěnlivě nás volal o pomoc, protože příroda je přeci fuj. Miluje, když ho vysadíme na stromek angreštu, rybízu... a může si sám natrhat ovoce.

Asi je z mého předešlého popisu zřejmé, že senegálce všichni milujeme. Je to střední papoušek s inteligencí velkého papouška. Brzy se naučil mluvit (i když není tak zdatný jako třeba žako), hraje s námi fotbal (zobákem i nohou odpaluje míček na stolní tenis či tenisák), reaguje na nás.
Pravdou je, že jako malý vykazoval sympatie hlavně k mému muži. Přijali jsme hned opatření - byl to muž, který dělal nepříjemné věci (zavíral papouška do klece, vozil ho na veterinu na stříhání drápků apod). My se synem jsme ho naopak krmili, nosili ven... Dnes nás miluje všechny a nikdy by nás neklovl, či jinak neublížil.
Co se týká vybavení - má klec a v ní koupelnu s vodou (na pití i koupání) a krmítko. Na zemi noviny. Pravdou ale je, že v kleci je jen v době, kdy nikdo není doma. Jinak celé dny chodí po bytě. l

My měli andulku nemocnou, asi tak před půl rokem, báli jsme se, že chcípne, byla načepýřená a nežrala. Děda nám namíchal nějaký prášky, antibiotika asi, museli jsme to přesně navážit, tak nám to vážila ve škole kolegyně chemikářka. Dostala to do vody. Moc jsme tomu nevěřili, ale dala se zase do kupy a nadále prosperuje, tak uvidíme.

Pokud je to senegalec, tak je to hodně neobvyklé. 50 bych tipla tak u žaka, ary a podobných druhů.

Zetko, u senegalce počítat spíš dožití do 25 let.

Máme druhého senegalce doma - první - ochočený, hodně velký mazel. Když jsme přišli domů, okamžitě začal "nadávat" a chtěl pustit z klece. Zase byl docela zvyklý, že domů chodíme až navečer, zbytek dne si hrál a prospal. Přímo jednoho z nás nepreferoval, ale trošku víc se předváděl před holkama - asi to byl sameček. Dělal nejrůznější vylomeniny, něco zdemoloval zobákem, ale naučili jsme ho, aby se vracel kálet do klece. Nechal se vzít do ruky, drbat, hladit...

Druhého jsme pořídili, když se narodila mladší dcera, neměla jsme na papouška moc čas, pak jsme stavěli --- není tak ochočený ani ho tak často nepouštíme. Žárlí na přítelkyni jednoho kamaráda, který se nám o něj stará, když jsme pryč ( kamarád papouška rozmazluje).

Oba papoušci - nemluvili, jen se naučili imitovat různé zvuky - pípání, kýchání, smích.. Vydrží téměř celý den sami, máme už vyzkoušeno, že když odjedeme třeba v sobotu ráno a vrátíme se v neděli odpoledne, stačí mu zrní i voda. Pokud jsme někde přes dvě noci, zajišťujeme někoho, kdo ho přijde nakrmit a vyměnit vodu. Nevím jak roční pták, ale pokud ho v původní rodině pouštěli z klece, učili ho, jak si sednout na rameno a podobně, dal by se ještě ochočit. Samozřejmě je nejlepší ručně dokrmené mládě přímo od prověřeného chovatele.

O senegalcích se říká, že to jsou nejmenší z velkých papoušků a legrace s nimi určitě je.