Nekomunikativnost

Vážená paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu jak pomoci děvčátku ze sousedství.Táničce je 6 let a nekomunikuje s nikým jiným než s nejužšími rodinnými členy.Od 4 let chodí do školky každý den, celodenně, přesto mluví jen s pani ředitelkou dětí a jiných oson si nevšímá. Děti si jí zvykli přehlížet, ale bohužel jí i někdy ubližují, ale ona se nijak nebráni, vše zarytě snáší, a když jí je obtěžování nesnesitelné začne plakat ale zas jen tiše.Maminka uvádí, že se takto chová od malička, že vždy těžce snášela cizí návštěvu u nich doma, odmítala jíst atd. Přičítá to tomu, že s ní byla v jejím raném dětství sama, že děvčátko jen velmi málo často přišlo do styku s jinou osobou.
Podle toho jak maminka popisuje, co Tánička doma dělá posuzuji, že je na svůj věk úměrně rozumově vyspělá.Doma rozhodně není vystavena častým stresovým situacím -má milující maminku, tatínek je možná méně chápavý k její abnormalitě, ale vycházejí spolu vcelku dobře. Maminka v sedmém měsíci těhotenství prodělala autohavárii a uvádí, že několik hodin po té cítila nebývale silné( až bolestivé) pohyby malé Táničky. Může toto mít spojitost s jejím nynějším chováním? Můžete nám poradit kam se obrátit? Pedagogicko psychologickou poradnu Tánička navštívila ve 4 letech, ale dle paní doktorky je pouze nesmělá,což se prý časem srovná. Maminka nevěří že se Táničino chování změní během roku, kdy bude nastupovat do školy a tam by jí jistě činilo potíže. S pozdraven a díky Dana