Re:Nekomunikativnost

Dobrý den, Dano,
domnívám se, že Tániččina školní úspěšnost nemusí být nutně ohrožena její tichostí a plachostí. Píšete, že ve školce mluví s paní ředitelkou, tedy, s dospělou ženou, je tedy šance, že bude mluvit i s paní učitelkou.
Možná by bylo dobré hledat. Vlídnou, trpělivou, komunikativní paní učitelku, aspoň pro první ročník. Mohlo by pomoci poptat se maminek, jejichž děti už chodí do blízké školy, nebo v poradně. Je možné se s dotazem obrátit i na ředitelství školy, kam by pravděpodobně měla Tánička nastoupit do první třídy.
Pro ostýchavé tiché holčičky ale bývá ve škole větší pochopení, než pro děti divoké, „zlobivé“. Ve škole má vše jasnější řád, strukturu, než ve školce, věci jsou řízeny pokynem dospělého, takže, je-li dítě, jak píšete, přiměřeně rozumově vyspělé, situace ve škole při vyučování může být pro ně dokonce přehlednější a snadněji zvládnutelná, než kontakt s více dětmi při hrách ve školce.
Události, které popisujete, autohavárie, málo kontaktu s jinými lidmi než s maminkou, mohou mít jistě také spojitost s tím, jak se Tánička chová. Člověk je ale velmi složitá bytost a málokdy je možné označit zcela bezpečně nějakou jednotlivou událost jako příčinu určitého chování. To bývá většinou výsledkem spolupůsobení mnoha příčin, jak vnějších událostí, tak vrozených vlastností.
Zdravotně je Tánička v pořádku?
Pokud by měla maminka zájem docházet kvůli rozvíjení komunikačních dovedností s Táničkou ke mně, může mě kontaktovat na tel. 0602 265 410.
Obecně se při snaze podpořit schopnost komunikace a sebeprosazení
na prvním místě doporučuje, vytvořit prostředí, které je pro dítě bezpečné, „čitelné“, v němž je příjemná, podporující atmosféra,
Dále pomáhá, má-li dítě dostatek informací, co se od něho očekává, co blízcí dospělí považují za dobré, správné, má pak tedy možnost, dělat věci dobře, být chváleno.
Vhodné je, když i dospělé osoby samy dodržují pravidla, která stanovili pro děti.
Podporující je, když se dospělí chovají vstřícně, trpělivě, jsou dětem nápomocní, když děti mohou říci svůj názor, mít vliv na provoz rodiny, např. na organizaci volného času, volbu jídla…
Není vhodné ve vztahu k dětem používat ironii, nejasné, zastrašující výroky, shazování, naznačovat, že dítě otravuje, obtěžuje…
U takto nesmělých dětí je třeba být velmi opatrný v případě trestů, např. tělesné tresty, výroky jako “maminka tě nebude mít ráda”, jsi ošklivá holčička, jdi pryč… vůbec nejsou vhodné. Pokud už dítě něco pokazilo, je spíš na místě hledat, jak by věc šlo napravit, vyřešit, a jak by se na nápravě mohlo podílet samo dítě, a tak věc “odčinit”.

Má-li dítě obtíže se slovním vyjadřováním, ať už jde o horší výslovnost nebo o to, že se ostýchá mluvit, lze podpořit, rozvíjet slovní komunikaci tak, že dospělí respektují projev dítěte, naslouchají, když jim chce něco sdělit a soustředí se spíše na obsah a ten dítěti případně pomohou vyjádřit. Není třeba, a snahu dítěte mluvit to může i blokovat, pokud dospělí kladou příliš důraz na formu, spisovnost… Pokud už chceme dítě opravit nechme je napřed domluvit, neskákejme mu do řeči.
Dítě bude spíše komunikovat, pokud zjistí, že může prostřednictvím slov něčeho dosáhnout, případně, že to, co povídá, někoho zajímá, že někoho těší, baví si s ním povídat, prostě tehdy, bude-li mít k mluvení důvod a bude-li pro komunikaci, povídání si, dost prostoru, např. v rodinném provozu.

Je třeba pamatovat, že nesmělé děti často pociťují v kontaktu s druhými lidmi úzkost, která působí jako blok. Dítěti se slova „vypaří“, může mu připadat, že vše, co řekne bude hloupé… Pomoci překonat takovou blokádu může opět jen povzbuzení, ocenění snahy, trpělivost, upřímný zájem, sympatie.
Snadněji se rozvíjí kontakt s dospělými mimo rodinu, pokud má dítě možnost získat s cizími dospělými dobré, radostné, zkušenosti. Tedy, má možnost, např. na písku, poznat maminky dětí, s nimiž si hraje, prohodit s nimi pár slov, pokud návštěvy, které přijdou domů, se také k dítěti hezky chovají, stačí jen úsměv, někdy přinesení sladkosti…
Důležité přitom je, že dítě má v blízkosti svou maminku, jako zázemí, ke kterému se může v případě potřeby uchýlit. Ale i to, že vidí, že jeho maminka přátelsky prohodí pár slov s jinými maminkami i dětmi…
Nechodí-li rodiče s dítětem na písek, možná se najde v okolí bydliště nějaké cvičení, ať už pro děti nebo rodiče s dětmi.
Bylo by možné upravit nějak Táničce docházku do školky? Někdy ji vyzvednout dříve?
Berte prosím můj dopis jako náměty k rozvíjení, k přemýšlení, ne jako nějaké striktně dané pokyny.
Mgr. Silvie Nedvědová