Kdy konečně začne být má matka zodpovědný člověk?

Teď jsem se zase celá rozklepala. Vzteky, lítostí, bezmocí.. Nevím čím vším.. Od jisté doby jsem se zařekla, že sem nebudu psát osobní věci.. Šmíráků a hajzlíků co to potom použijí proti vám je tady dost. Tak se tedy pokusím psát obecně, ale jsem toho teď tak plná a sama doma, že fakt potřebuju utěšit, slyšet něčí názor, cokoliv..

Moje matka je třikrát rozvedená, svého otce si pamatuju matně, s těmi ostatními "táty" vztahy nic moc, alkoholici. Matka dnes sama, vychovává ještě mladší sestru (15). Tu miluju. Já z domova odešla v 16-ti letech, bylo to tak nejlepší. Dnes je mi 21, žiju s přítelem, s matkou se prakticky nevídám pro neustálé dusno, které s oblibou vyvolává, štve nás tři sestry (ještě mám starší) střídavě proti sobě, neustále je chudinka ukřivděná, ublížená, taky dost pije. Nedávno jsem se rozhodla udělat pro ni poslední věc na světě (furt jsem měla z jejich výčitek pocit, že dělám málo - to že jsem ji ušetřila jeden hladový krk v 16 bylo asi málo), vzala jsem si pro ni půjčku (ne malou, je to přes 100tis), a v dobrém rozmaru jsme jim s přítelem zaplatili dovolenou v Chorvatsku, kterou plánovala se známymi. A teď se dostávám k jádru. Minulý týden odjížděli, den předem mě začala bombardovat, že nemá peníze na kapesné, ať pošlu. Že jí mají přijít, a vybere si tam, ale jen ať má něco v ruce, než si vybere. Já jsem čerstvě bez práce, před poslední vejplatou, napsala jsem, ať se nezlobí, ale že nemám. Tak fajn, uražená, že si to teda vyřeší. OK. Pak psala už odtamtud, že je vše tak jak má. OK. Vypouštím z hlavy problémy. A teď sms "Pošli peníze, měla jsi pravdu, nic mi nepřišlo, je mi to velmi trapné" (to ona píše velmi ráda, je mi to trapné, apod, ale v podstatě jí nic trapné nikdy nebylo, je to jen psychický tlak na mě, který i po letech zabírá). Jenže já opravdu nemám, peníze čekám po víkendu, mám v peněžence tak 1500, a ty jí prostě nepošlu. Přítele (který by sice měl), ale teď je stejně na víkend pryč do toho tahat nechci a nebudu, mám pocit, že už jsem (jsme) toho pro ni udělali opravdu dost! Nebo sakra je její chování normální? Má nárok neustále na někoho svalovat vinu za své životní prohry? Za dluhy, které dle ní nadělali ti její alkoholoci, ale v podstatě to až tak horké nebylo, a spoustu půjček si brala dobrovolně a utratila je za kraviny? Vše se u ní točí jenom kolem peněz, neustále se lituje, je chudinka, co má exekuce, a bla bla bla.. Ale sakra co já s tím? Já mám svůj život, chci svojí rodinu, a nemám ji ráda. Nemám ji ráda za to, jaký život svým dětem připravila, v čem nás nechala vyrůstat, za její vztahy s muži, rozvody a životní eskapády. Nikdy si peněz nevážila. Nikdy dlouhodobě neuměla pracovat. Vždy pár měsíců někde je, dělá jak hrozně dře a pak se hodí marod. Jako dítě si třeba pamatuju, že rok u nás nechala bydlet od "známé" syna s rodinou, kteří přišli o byt. Neznala je. A rok je živila, půjčovala si na ně, oni neplatili ani korunu. To je jen příklad. Tohle by normální člověk prostě neudělal a vypovídá to o ní a jejím "nevážení si" peněz či jak to říct. Jsem z toho úplně zoufalá. Tak je to furt dokola. Jako na kolotoči. Období klidu a výkývů.. Upozorňuji, že kvůli ní to opravdu nedělám, veškerá má pomoc jí, je jen kvůli sestře, kterou opravdu miluju, jako sestra může sestru milovat.
Tak se chci zeptat, je správné jak se má "matka" chová? Že neustále na někoho a něco spolého? Manipuluje s lidmi? Neuzná vlastní chyby a shazuje je na druhé? Že si neustále hraje na ublíženou a vyčítá?

A HLAVNĚ-JE NORMÁLNÍ ODJET S 15-LETOU DCEROU NA DOVOLENOU BEZ KAPESNÉHO A PAK PSÁT TYTO DEPTAJÍCÍ SMSKY? Její jediná povinnost byla-mít sebou nějaké prašule na útratu. Ani to nebyla schopna zajistit. Já už opravdu nevím.. Třeba jsem divná já a všechno tohle z její strany je normální.. Nebo ne?

Prosím případné šmíráky-jestli jste dočetli až sem a radujete se z cizího trápení, vybodněte se na to a jděte o diskuzi dál. Já prostě potřebuju akutně slyšet názory zvenčí.. A omlouvám se, pokud píšu zmateně, jsem toho plná..