Držím ti palce.

Benebene, z toho co píšeš je vidět, že jste oba dva opravdu hrozně nešťasní. Nemyslím si, že by to tvého muže trápilo míň, jenom chlapi to prožívají trochu jinak. My ženy máme tedndenci problém řešit, chlapi před problémem spíš utíkají a vytěsňují ho.
Žít v takovém svazku se opravdu nedá, ale co dál. Každý člověk má potřebu, aby od svého partnera cítil lásku, cítil, že je milovaný. Víš, láska je ve vztahu opravdu hodně důležitá a je to to jediné, co opravdu může člověka změnit. Láska je stejná jako lék, pomůže, ale musíš vědět, jak a kdy jí aplikovat. Protože i lék, který jednoho uzdraví druhého může zabít. My lidé jsme na lásce závislí a když chybí začne uvnitř tebe něco umírat. Víš, že úplně zdravé novorozeně, kterému není projevovaná vůbec žádná láska, jenom mu jsou plněny základní životní potřeby - jídlo, přebalení, tak umře.

Vy dva jste v takovém začarovaném kruhu - tvůj manžel necítí od tebe lásku, protože se s ním nechceš milovat a ani jinak nenaplňuješ jeho potřebu cítit lásku a on ti zase nenapňuje tvojí potřebu lásky a to, že by sis přála, aby tu byl když ty ho potřebuješ, aby ti věnoval svojí pozornost, podržel tě za ruku, usmál se na tebe, pohladil tě.

Jak se k tobě choval tvůj muž před narozením dcery a ty k němu. Bylo vše O.K. a nebo už tehdy to skřípalo. Který nejhezčí zážitek jste spolu zažili? Kdy jsi byla ty nejšťastnější s ním a kdy on s tebou. Zavzpomínej a pokus si na to odpovědět. Sedni si a napiš si ty nejhezčí chvíle na papír. Možná zjistíš, že jste se k sobě oba dva chovali jinak, proč se to změnilo?