Vy máte ponorku ja vyšitou...

Takže bych doporučoval v prvé řadě, ať teda odejde na dočasně on, ať si od sebe odpočinete. (i když to už jste zkoušeli, tak to zkuste znovu, ale po domluvě).

Jestliže se pořád hádáte, tak si dopisujte (jestliže ti píše dopisy, tak mu to asi tak úplně všecko lhostejné není).

I když tedy mě vůbec nevoní ty hnusné věci, co ti říkal - to si tady o mě mohou myslet děvčata, co chtějí, ale v životě jsem svou ženu nějak vulgárně nenazval. Párkrát jsem na ni zařval (i před dětma), ale to až jako druhý - většinou začne ona řvát na mě.
A vůbec nejhorší je zatahovat do konfliktu děti (není úplně špatné se před dětmi občas pohádat - ať se děti "otužují" a učí se konflikty řešit - ale právě - musí to být v určitých mezích a musí tam být to řešení - hádky, které nikam nevedou a končí vzájemným osočováním a shazováním, ty jsou špatné).

Takže zkuste komunikovat bez osobního kontaktu. Poradna taky nemusí být od věci, ale má to dva háčky - za prvé nebývá často snadné muže do poradny dokopat, za druhé najít dobrou poradnu je docela fuška (navíc to dnes vedou zpravidla ženy, což může přilít olej do ohně, když ta psycholožka Tvému muž nesedne - bude vás obviňovat ze "spiknutí" proti němu apod.).

Ty dopisy byste si měli začít psát až po pár dnech, co spolu nebudete - až oba trochu vychladnete, věci se vám rozleží a získáte od nich trochu odstup.

První dopis by měl mít asi následující strukturu:

1) Milý/Milá vzpomínám na všechno, co jsme spolu za těch 10 let prožili. Nebylo to vždycky jednoduché, ale pamatuješ jak...?

2) Mám Tě pořád moc rád/rada (pokud je to pravda - pokud v sobě alespoň stopy někdejší lásky nenajdete, nemá to cenu) a moc bych si přál/a, aby to mezi námi bylo všechno jako dřív... atd.

3) Vím, že jsem se poslední dobou nechoval/a nejlépe. Je toho na mě moc, všechno na mě padá... moc mě mrzí, co jsem ti řekl/a - nemyslel/ jsem to vážně, bylo to v rozčilení, omlouvám se za to...

4) Ale mě zas vadí, když říkáš/děláš/neděláš to a to.

5) Jestli spolu máme být musíme to a to vyřešit. (Ty mi nebudeš nadávat před malou, nebudeš jí říkat o mně škaredé věci, budeš se mi víc věnovat, já se společně s Tebou pokusím dát dohromady náš sexuální život, je pravda, že teď na to nemám moc chuť - ale možná je to jen únava, když mi trochu pomůžeš, třeba se "do toho zas dostanu". Potřebuju, abychom toho společně víc sdíleli, potřebuji si občas odpočinout od domácnosti, někam vypadnout... vím, že máš také moc práce... atd...

...no a uvidíš.

(jinak 15 cigaret za den není podle mého názoru zrovna málo - zvlášť, když mu to, pokud si je nedá, cvičí s náladou - opravdu bych doporučoval tu elektronickou cigaretu a postupné snižování dávek...)

Podobné krize, jakou popisuješ, nejsou nijak neobvyklé. Někdo je překoná, někdo ne... jak už jsem tady psal, nejhorší je, když se každý "zakope ve svých pozicích" a čeká na krok toho druhého, který nepřijde... obvykle musí jeden z těch dvou převzít iniciativu a třeba toho i hodně překousnout (ale jen v rámci určitých mezí).

Takže přeju hodně štěstí