Re: Jak řešíte období vzdoru?

Ahoj Markét,

tak sice jsem se tu dušovala, jak už pujdu spat. Ale v tom jsem zkoukla roletu témat a našla něco podobného a zastavila se zrovna na tvém příspěvku, kde jsi uváděla odkaz na knížku s tímto tématem. Zdála se mi zajímavá, už jednu z této edice mám a nabízená řešení se mi líbila, tak jsem si hned objednala i tu tebou doporučovanou

Jinak se mi tvá doporučení moc líbí. Myslím, že by nám to mohlo oběma sedět. Pokusím se na to myslet, vyzkoušet a eventuelně osvojit si takový zpusob jednání. S tím zavlečením máš asi tak trochu pravdu. Taky nesnáším, když se řeší nějaký problém a druhý jde a zavře dveře. To jsou přesné metody mojí maminy. Dlouho dlouho nic a pak jí bouchnou saze. Chtěla bych si osvojit trochu jinou metodu. Nemyslím, že jsme vychované špatně, to ani náhodou, ale myslím, že byly v našem životě místa, kdy nám mohla být ponechána větší duvěra, pochopení a porozumění.
Trochu totiž cítím, že se ani manželovi taková metoda nelíbí. Prý o tom musí trochu přemýšlet, nečte a nezajímal se nikdy o takové věci, neumí mi poradit jinou učinnou alternativu. Shodneme se na tom, že se prostě potřebuje vyvztekat. Ale přála bych si, aby to bylo tak nějak snesitelné pro všechny, abychom necítili, že to děláme nějak proti srsti a není nám z toho dobře. ...i když, komu je ze řvoucího malého tygra dobře?. Prostě chápem, že je to vývoj a chtěli bychom se k tomu postavit tak, abychom mu spíš pomohli, než dělali "bububu"