Re: Jak řešíte období vzdoru?

Tussi,

pravděpodobné jsem si tvojí reakci špatně vyložila. V jednom odstavci píšeš o tom, jak se to snažíš uklidnit a ve druhém, že že by se nemělo zasahovat do konfliktu dítěte sama se sebou? Já se mu snažím být trochu pruvodcem a chtěla bych mu ukázat, že není potřba se zlobit a že věci lze řešit i jinak než pláčem, kopáním nožičkama, svýjením se atd.

Mě zase někdy fascinují maminky aplikující okatě svoje zázračné metody, příjde mi to trochu směšné.

Dneska jsme byli po nemoci a dobraných antibiotikách poprvé cvičit. Ted´ k obědu už byl malý unavený i když je zvyklý chodit chrupat ve 12h. Ale cítila jsem, že bude rychleji unaven než obvykle a taky jsem si trochu vzala k srdci, co jsme tu včera prodiskutovali a odešla z MC o 2 hodky dříve, než obvykle. Měli jsme s sebou takové to kolo na tyčce, tak že pomocí jeho jsme ještě zvládli rychlý základní nákup a přesun k nám do dědiny, ale jak se najedl, bylo na něm už vidět, že toho má dost. A byla jsem moc ráda, že jsem na to tak myslela a předšli jsme eventuelnímu konfliktu a cirkusu. No, ono někdy je pěkný si uvědomit, že jsem vlastně zustala doma, protože jsem si strašně přála vychovávat naše dítě a ačkoliv to někoho fascinuje, tak mě třeba mateřství vážně naplňuje a baví, jen si prostě někdy nejsem jistá, jestli bych nemohla a nedokázala být ještě lepší...