Sestřičky, jak moc se nadřete a zvládáte rodinu?

Dnes ráno cestou z naprosto šílené noční mne napadlo, že asi dělám něco špatně, když sotva dolezu domů totálně vyšťavená fyzicky i psychicky. V noci dělám papíry a poklízím a ráno myjeme 30 lidí.

Schválně si všímám sester vycházejících z okolních nemocnic a nechápu, že vypadají tak svěže. Možná se mi to zdá a ony dobře hrají, ale třeba od pohledu poznám holky z hematologie a ty se taky plouží a z urologie jsou ženské čilé. Je možné, že někde mají víc pom. personálu. Nevím, fakt se mi to třeba zdá.

Tak dumám nad tím, jak to zvládat. Vždycky večer mám plány, jak si 4 hodinky pospím a půjdeme s manželem a synem ven a skončí to tak, že vytuhnu do mrtva do pozdního odpoledne a ani pak moc nefunguju.

Nevím, třeba je to věkem, fyzičkou těžko, tu mám dobrou. nebo se moc lituju?
Fyzickou práci s pacienty si ujít nenechám, dozvím se tak o nich nejvíc, akorát je to kalup. Taky si věci dost beru, když je v plánu mytí skříní, myju skříně nekvůli pojebu, ale protože bych neměla čistý svědomí.

Neumím zavřít dveře nemocnice a nechat práci tam, doma manželovi občas vyprávím co se dělo nebo co mne štve.

Holky, prosím vás, jak to zvládáte? Potřebuju inspiraci. Děkuju za každý nápad. Uvažuju nad tím, že sesterskou profesi vzdám a půjdu dělat ošku.



Jinak skoro denně cvičím, posiluju, jinak bych práci přestala zvládat úplně.