Re: Sestřičky, jak moc se nadřete a zvládáte rodinu?

Jukko, to chápu, že se ti moc nechce opakovat to cos zažila. Takhle bych to také nechtěla.

Na druhou stranu mi ta práce vždycky dávala sílu i při péči o syna a od pacientů je milé, když se ptají co dělá nebo jak se má. Máme tam takové hezké vztahy s pacienty, jak jsou tam dlouho.

Párkrát jsem syna vzala i do práce ho paním ukázat, ono je to potěšilo.

Má kolegyně zase nosí pacientům k pohlazení svoji kočku a jiná zase svého psa. No my jsme ujetá partička ale lidi to mají rádi a není to nic proti ničemu.

Vím, že dělám to co mám ráda, naplňuje mne to a smysl života mám vyřešený, jen je potřeba si hlídat hranice. Vyhořet nechci, ale také nechci být neosobní nebo neautentická.