Po smrti mámy začal táta lhát, slibovat, vyčítat

Mamka umřela před 8 lety, když jsme ještě já i sestra žily s rodiči. Táta se začal trápit a snažil se, abychom nijak nestrádaly. Po necelém roce si našel přítelkyni, někomu to přišlo brzy, ale já byla ráda, bylo vidět, jak zase začal žít. Mámě byl 25 let věrný a potřeboval někoho vedle sebe. Teď už má přítelkyni třetí, vždy si najde nějakou paní na vyšším postu, která ho spíše kritizuje, táta pro ní dělá první poslední, ponižuje se a ona ho pak nechá. Jenže jak začal dělat první poslední pro ty dámy, začal být hnusný na nás. Nechci, aby to vyznělo jako žárlivost, já byla ráda, že táta někoho má, že má svůj život a program. Jenže on začal šíleně utrácet, např. vybral moje spoření od babičky a koupil za něj novou ložnici, což jsem mu odpustila, pak prodal náš byt, já již bydlím s přítelem a sestra mimo město. Přestěhoval se pryč, koupil byt menší a dražší než byl náš a bydlí sám. To, že třeba máme se sestrou nárok na nějaký podíl po mámě, to nechtěl slyšet, naopak začal, že ho chceme okrást a podobně, tak jsme to přestali řešit, mně o žádné peníze nejde, jen mě mrzí ten přístup. Vše jsem mu vždy odpustila, všechny jeho lži, sliby, výčitky, mám ho hrozně moc ráda. Včera se mi od něj dostalo zprávy, že se mám nejlíp, že on je chudáček, že jsem nula a že sbohem. Vůbec nechápu, kde se to v něm bere, v hlavě mám tisíc vět, které bych mu mohla říct, vynadat mu, ale nechci mu ublížit, mám strašnej strach, že o něj přijdu, že se spolu nebudeme třeba leta bavit a pak mi taky umře a já s tím budu žít, ale s ním nejde mluvit ani po dobrým, vždy vše obrátí proti nám Mám ho strašně ráda, ale jak si od něj nenechat ubližovat a zároveň neublížit jemu???