Re: Fandíte metodám zdejších domarodek?

Přiznám se, že tomu nerozumím. Přijde mi to jak z nějaký telenovely. Milovat vs. nemilovat svoje dítě. Podle mne ten, kdo ke svému dítěti nemá žádnej kladnej vztah ho dá k adopci nebo ho vůbec nenechá narodit. Ale láska - tak jak ji chápu já - je něco, co se postupně vytváří, co není "na první pohled a pak na věčný časy" a vůbec s tím nesouvisí, kde bylo dítě prvních pár hodin (dnů) po narození, protože na miminu lze milovat možná tak to, že je zcela bezmocný a odkázaný na matku (nebo jiného člověka). A myslím si, že to, co je tu prezentováno jako bezvýhradná láska od prvního okamžiku nebo dokonce ještě před početím je jen takový pěkně zamaskovaný sobectví ("je to MOJE dítě, MŮJ VÝTVOR, NIKDO mi ho nebude brát").
Vztah ke svému dítěti si buduju neustále, někdy mne neskutečně prudí, někdy je s ním legrace, někdy je dojemnej, někdy zralej na ránu. Je to stejné jako s láskou k chlapovi, taky není bezvýhradná, všeobjímající, je to vztah, který se vyvíjí a mění.