Re: Fandíte metodám zdejších domarodek?

RANÝ VÝVOJ A FORMOVÁNÍ SEXUÁLNÍ IDENTITY DÍTĚTE

Lenka Šulová

Katedra psychologie
Filosofická fakulta UK Praha
...Jiným významným zdrojem jsou jistě studie etologické, zabývající se pozorováním zvířat v přirozených, či experimentálních situacích, které se zaměřovaly na chování samic k mláďatům. Pozorovatelům připadalo sledované chování jako by předprogramované. Jedním z výstupů těchto studií byl zájem o imprinting (vtištění obrazu matky v prvních několika minutách po porodu). Tento proces je patrně významným nejen pro přežití mláděte, ale i pro zahájení postnatální interakce samice-mládě (matka-dítě). Tato raná interakce je patrně facilitována jak na straně dítěte, které je vybaveno tzv. protósociálním chováním (dle Langmeiera), tak na straně matky, kde probíhá tzv. mateřská senzitivní perioda, pravděpodobně podmíněná hormonálními změnami v těle matky.

Jistě nesmíme opomenout jmenovat řadu významných výzkumů i publikací, které byly podníceny jak 1. tak 2. světovou válkou a byly tedy povětšinou zaměřeny na otázky psychické deprivace dítěte. Po první světové válce to byly především velmi pokrokové výzkumy Ch.Bühlerové a tzv. Vídeňské školy (H.Hetzerová aj.). Po 2. světové válce to byli příkladně R. Spitz, J. Bowlby, M. D. Ainsworthová, W. Goldfarb a další.

Tyto výzkumy se sice nezabývaly přímo analýzou rané interakce M-D, ale podnítily zájem o rodinu, rodinnou interakci, což bylo pro tehdejší ČSSR velmi důležité, neb v poválečném uspořádání byl spíše zdůrazňován význam kolektivu na formování psychiky dítěte a nebylo vyjímkou, že děti byly umísťovány do kolektivních zařízeních hned po šestinedělí matky nebo od 3 měsíců věku dítěte. Z hlediska poznatků moderní psychologie byla tato separace od matky dosti zásadním deprivačním činitelem pro generaci poválečných dětí. Změnu v tehdejší filosofii, očekávající postupný ústup rodinných vztahů před kolektivem, přinesly až práce Z. Matějčka, J. Kocha, J. Langmeiera, M. Damborské, J. Kotáskové aj.

Poslední významný vliv, který zde budeme jmenovat je nesporně technologický rozvoj. Pokrok v oblasti techniky umožňující sledovat prenatální i postnatální vývoj dítěte v celém jeho průběhu, umožňující detailní analýzy chování – jak registraci, tak počítačové zpracování. Termografie, fetální EEG a izotopické techniky sehrávají jistě velmi významnou roli v zaměření i kvalitě výsledků výzkumů.

S tímto pokrokem jistě souvisí i vznik nové oblasti psychologie – tzv. prenatální psychologie, spojované často se jménem T. Vernyho.

Z hlediska výše řečeného je pochopitelné, že existuje-li komunikace M-D už v období prenatálním, pokračuje ihned po porodu na kvalitativně vyšší úrovni. Do rané komunikace jsou zapojeny všechny smyslové modality a velmi záleží na jejich kvalitě při narození a na jejich stimulaci ze strany personálního i předmětného prostředí dítěte. Na průběh porodu jako na významný start interakce matka-dítě, či obecněji interakce dítě-širší prostředí upozorňuje řada autorů, jako jeden z prvních výše zmíněný psychoanalytik O. Rank, který byl zaměřen především na možné porodní trauma. Mezi další, kteří významně ovlivnili „porodní filosofii“ druhé poloviny 20.století jmenujme alespoň G. Dicka-Reada, zdůrazňujícího především pocity matky (1944), L. Lamaze, průkopníka tzv. psycho-profylaxe (předporodní přípravy), F.Leboyera (1974) zaměřeného na pocity plod